Prišlo to včera večer a počujem to stále aj dnes...:

"Pán bude povolávať...." Bdejme teda....

*******

Světlem povolaní.

Otázka:

Měl jsem příležitost vidět, jak v rozličných městech studují čtenáři Poselství Grálu, kteří se sloučili v kroužky. Byla mi při tom nápadná rozličnost, jež v tom panuje. Zatím co v jednom kroužku přicházely ke slovu mnohé směry a pak s nimi bylo porovnáváno Poselství Grálu, řečník v jiném kroužku postavil Poselství Grálu jako základ a nenechal platit nic jiného. Který z obou vedoucích jest pro lidi povolanější?

Odpověď:

Jsou lidé Světlem povolaní a lidé lidmi vyvolení, nebo ti, kteří se sami cítí povolanými. To jest veliký rozdíl v účinku. Světlem povolán slouží Bohu a zná proto jen vůli Boží, která již od počátku byla, je a zůstane nezměnitelná a proto nepřipouští žádných ústupků, nedává žádné možnosti k odchylkám a působí proto přísně. Nemůže nic jiného nechat přijít ke slovu, než vůli Boží, která se nedá ohýbat.

Ten, kdo byl vyvolen lidmi, nebo se sám cítí povolaným, slouží přece především lidem a činí jim proto ústupky. Bere-li to vážně, snaží se jejich přání pomalu přivést k přání jedinému a přivést je nakonec tak daleko, aby chtěli konečně nechat platit jen vůli Boží, čímž by byli schopni také správně porozumět Světlem povolanému. Pak již v jeho učení necítí žádnou přísnost, nýbrž poznají přímou cestu.

Kde jest jen jedna cesta, musí po ní člověk samozřejmě jít, chce-li dojít k cíli. Jest nesprávné říkat, že mnohé cesty vedou ke Světlu. Tam vede jen jediná, která záleží v bezpodmínečném splnění Božské vůle. Žádná jiná. A poněvadž jest Božská vůle dána zcela určitě, nepřipouští také žádných kompromisů s přáními lidí. Rozličný pro lidi jest pouze způsob, jak jdou touto cestou, jakých při tom používají pomocných prostředků, jež se řídí podle jejich vyvinutých osobních schopností. Tento rozličný způsob putování nemění však cesty, tím méně její směr.

Jest také nesprávné tvrzení, že ten, kdo slouží lidem, slouží tím také Bohu. Jak je známo, lze sloužit jen jednomu pánu. Naproti tomu pomáhá povolaný, který slouží Bohu, současně také vždy lidem. Že tato pomoc nemůže vždy souhlasit s přáním lidí, jest samozřejmé, poněvadž pravá pomoc je zřídka ve splnění přání.

Ti, kteří slouží lidem, jsou jim přirozeně vítanější, poněvadž je to pro ně pohodlnější. Jsou však vždy daleko slabší. Nejčastěji se stávají obětí svých přívrženců.

Z Odpovědi na otázky od Abdrushina.

J.A.S.