Sviatok Žiariacej Hviezdy
Z Zborníka Nezaradených prednášok,
v deň Sviatku Žiariacej Hviezdy
Svátek Zářící Hvězdy.
(29. prosinec 1929)
Grál volá váhající! Hlasitě zní volání vesmírem, neboť kdo chce být zachráněn, musí se přihlásit! Avšak pozemští lidé se vyčerpávají nadále nicotnostmi, snaží se vyzvednout své pozemské záležitosti na hlavní věci vesmíru, vlastní lidské názory označují za střed veškerého dění. V tomto nesmyslném plýtvání sil hyne bezvýsledně jeden lidský život za druhým. Právě v tom ukazuje člověk jak je malý, protože se mu vedlejší věci jeho bytí zdají tak velké.
Co ví člověk o světě! Kráčí v něm tupě a těžkopádně, myslí jen na zisk a požitek, na spaní, jídlo, pití, na rodinu, snad na národ, na vlast a přitom všem se sebeuspokojením vždy a opět na vlastní vědění, na to, co může! Přitom stačí, aby jen vzhlédl ke hvězdám, aby okamžitě jasně uviděl, jak malá je jeho vlastní osoba. Tím by se mu velmi usnadnilo, aby se varoval před falešným bludem o vlastní velikosti.
A přece kolem toho chodí po celý svůj pozemský život s neústupnou umíněností. Nepřístupný, dokonce vzdorovitý, stává se až směšně zlý, jen aby za žádnou cenu neztratil něco ze své ješitnosti, která jemu, jenž se podobá bláznovi, dovoluje pyšně si vykračovat na jedné malé hvězdě ve vesmíru. Jen aby své vlastní pozemské přání prosadil do popředí. Působí přitom nevýslovně směšně, i když už není možné se smát. Mohou se zrodit jen smutek a hněv, rozhořčení nad promarněním tak mnohých krásných darů Božích, které mohou být zhodnoceny jen v pokoře a poznání, což ovšem pozemští lidé, zdá se, neznají.
Jsou leniví a váhaví ti, kteří nesou v sobě jiskru, kterou mají probudit. Oni však ještě spí. Zaplétají se do smyček všednosti a domnívají se, že nemohou věnovat čas své duši, svému duchu, který už v jejich nitru neklidně klepe na stěny, které kolem něho vystavěli v nesprávném pozemském působení. Klepe, abyste mu otevřeli bránu, aby se mohl rozvinout a získat schopnost stoupat ke svému stejnorodému druhu do domova všeho duchovního, do ráje.
Grál volá nyní tyto váhající, aby procitli! Neboť pro ně je to poslední hodina. Neříkejte, že vás velmi zaneprazdňují starosti o pozemský chléb, že zloba, válka a nemoc vám nedovolují probrat se k vědomí. To všechno přišlo jedině vaší vinou! Nemuselo tomu tak být. Klesli jste hluboko a klesáte stále hlouběji. Kdyby se vám bylo dařilo líp, byli byste ještě méně mysleli na Boha! Nic si nenamlouvejte! Neptali jste se, co potřebuje vaše duše, abyste šli správnou cestou v tomto stvoření a abyste nakonec dosáhli věčného života v radostném splňování lidského bytí. Také v období života zde na zemi!
Dejte pozor na má slova! Jen vaše duše může být věčná, ne však bezpodmínečně. Naopak jen velmi málo lidských duší na této zemi uvidí jednou říši Světla. Převelký počet z nich zahyne, neboť se ukázaly být nehodnými, aby mohly obdržet milost Boží.
Odvažujete se doufat, že Bůh nyní na pouhé přání odejme hned od vás hrůzy, které se staly nutnými, aby vás probudily ze spánku, v němž jste hříšně drželi svého ducha? V tom případě nemáte žádnou úctu před Stvořitelem. Vidíte v něm sluhu, který vám má sloužit, kdy se vám to jen zachce! To je omyl, který vás musí přivést k věčnému prokletí! Stojíte jako na ostří nože!
Dejte pozor, abyste nebyli svrženi! Nikdo vás nepodrží, jestliže vy sami se nezachytíte všemi silami svého zoufalství, abyste se nezřítili jako ti ostatní! Probuďte se k životu! Stupňujte to až k největší možnosti, neboť jste šli až dosud po nesprávné cestě. Dělali jste si to příliš pohodlným se svým lehkomyslným názorem na odpuštění vašich hříchů, na věčnou trpělivost Boha a na osudný blud, že můžete naložit veškeré břímě viny na Syna Božího k odpykání. To všechno se již nedá nazývat nedorozuměním, nýbrž myšlenkovou leností, hodnou odsouzení, spojenou s ješitnou domýšlivostí vašeho tak omezeného, politováníhodného pozemského rozumu!
Nyní se vám dostane na všechno odpovědi od vašeho Boha! Varováni jste byli dostatečně. Jen jste nechtěli slyšet, nechtěli jste rozumět. Ani té nejzřetelnější řeči. Chtěli jste si jenom vynutit, aby byla země a pozemský život lidí jen podle vašich představ a vašich sobeckých přání! Bůh však nedovolí, aby byl posmíván! Seberte všechnu svou sílu, abyste si uvědomili, že smíte také prožívat na zemi dobu, kterou Bůh zaslíbil jako dobu soudu!
K Hoře jste již cestu našli. Chcete-li být zachráněni, nezůstávejte jen u toho, nýbrž procitněte v sobě! Vnější věci nemají cenu. Z nitra ven se musíte změnit, abyste dosáhli možnosti žít. Změní se v trosky, k čemu jste se upnuli, pro co jste zpupně promarnili svou pozemskou dobu. Lidé nyní už nemají žádnou volbu. Poprvé budete muset konečně poslouchat, lhostejno, jestli se vám to líbí nebo ne. Všemohoucnost si nyní vynutí, abyste šli po cestách, které vám váš Bůh a Pán předepsal. I když je to tak strašné, přesto to bude pro štěstí těch, kteří to smějí ještě přežít.
Se mnou přichází k vám síla ducha! Přináší ochranu a pomoc těm, kteří po tom pokorně touží. Těm však, kteří v sobě nosí znetvořeniny nebo nesprávnosti, přináší nevyhnutelný soud.
Cesta k záchraně do Světla si žádá, aby byla se vší silou nastoupena těmi, kteří chtějí zůstat zachováni. Oni musí po ní kráčet bezpodmínečně a nesmějí sebou vléct své dosavadní názory.
Odhoďte od sebe všechno, co na vás lpí z dogmat, jinak vás tento balast ještě strhne dolů a vyčerpá vás tak, že nebudete moci nikdy dosáhnout cíle přes všechno dobré chtění. Člověk nesmí prosit, bláhově žebrat, nýbrž má dát celé své pevné chtění novému, požehnanému bytí a působení na zemi. Musí se od základu změnit. Jen takoví se v duchu znovu narodí s pomocí síly Ducha Svatého! Nikdo jiný neuvidí říši Světla!
Blaze vám, kteří procitnete ještě v pravý čas. Vy budete svítit v tom všem zmatku, svítit svou klidnou důvěrou, svou silou a svou vírou ve vítězství!
*******
Slavnost Zářící Hvězdy.
(29. prosince 1931)
Svatá touha vzplanula ve vesmíru! Dostává podobu zářících červánků! Radujte se, duchové, kterým dobrotivost Boha dovolila dospět k velké očistě! Budujte království Boží, které má nyní obsáhnout celé stvoření. Jásejte, neboť ten den nadešel! Den, v němž svaté Světlo vzplane pro všechny, kteří nyní obstojí v čistotě před trůnem soudu.
Pro všechny ostatní je to záhuba ve tmě a ve spárech všeho zla, které se musí nyní samo roztrhat na kusy podle nezměnitelné vůle Boha, který jest Pánem nebe a světů.
Radujte se vy, kteří již nemusíte prodlévat v temnotě, nýbrž smíte spatřit Světlo. Přišla k vám spása, aby vás zachránila! Děkovná modlitba stoupá ke cti Boží! Neboť On to jest, kdo vás svou silou osvobozuje, kdo vám dovoluje probudit se k novému životu, který znamená pro vás radost, štěstí.
S tímto probuzením rozkvétají současně dary, které jsem mohl dát povolaným. Avšak rozkvétají pouze u těch, kteří se ochotně podvolili duchovní přípravě, neboť jen když se povolaný duševně upne na svůj vysoký cíl, jen to může v této době způsobit, že semeno zakoření, což je nutné k hrubohmotnému působení. Kdo byl povrchní, kdo se příliš ztratil v duševně pohodlném vyčkávání a vždy chtěl vidět jen z vnějška přicházející dění jako okamžik začátku, který je pro něho vhodný, ten nedával příležitost k zakořenění a semeno muselo v této nečinnosti v něm zlenivět.
Tak se to projevuje nyní všechno viditelně v tomto hrubohmotném světě. Tím se naplňuje na vás, co jste v sobě skutečně nesli. Tak se nyní samočinně odděluje pravé od nepravého! Líní rychle odpadnou, zatímco druzí, uvědomujíce si své dary, chvátají vpřed v radostiplné síle, neboť nyní pozemsky nastupuje den svatého Světla!
Zničeno bude dosavadní špatné dílo, které si pozemský člověk vytvořil a namáhavě vybudoval rozumem. A jeho trosky pohřbí pod sebou stavitele v rychlém vyrovnání zpětného Bohem chtěného působení!
Slovo, které vám dávám, je živoucí! Spěje rychle odtud do všech světů; jakmile je vyslovím, získává formu, láme každý odpor, přetváří a nově probouzí, buduje říši Boha v celém stvoření!
Jedno splňování svaté vůle Boží stíhá druhé. Svatá síla Světla obepíná celé stvoření. Čerpejte z toho sílu vy, kteří chcete jít se mnou. Kruh se uzavřel! Bude použito takových činů, které na cestě zdolají a odstraní poslední hrubohmotné odbočky, kterých zneužívala vláda temna, a vymýtí všechno, co neusiluje ke Světlu.
Budete to smět ještě jednou poznat, až se později ohlédnete zpět, až budete chtít – vzdáleni od této země – vstoupit do ráje. Pak budete zděšeni před velikostí Boha ještě jednou prožívat vědomě vše, čeho se vám dostávalo v těchto dnech soudu a co smíte již dnes držet v rukách díky milosti Boží, aniž si to uvědomujete.
Staňte se svobodnými, neboť Bohu je milá jen služba lidí, kteří jsou vnitřně svobodni! Z vlastního přesvědčení přinášejte v budoucnosti své chvalozpěvy, projevujte svým způsobem žití dík za všechnu milost! V každém okamžiku vám byla dávána příležitost dokázat, jak pevně je ve vás zakořeněno uctívání Boha.
Být svobodným však zavazuje. Ve věrném plnění povinností spočívá hrdost svobodného člověka, jeho vysoká cena, svoboda sama. Tím uctíváte Boha, který vám dal všechno. Buďte si proto vždy vědomi velkého díla, které leží před vámi: Výstavba království Božího zde na zemi! Zralost vašeho ducha musí již nyní působit ve hmotnosti! Dnes dostáváte k tomu sílu! Neboť já vám otevírám svým Slovem cestu ke světlé říši Boží! Následujte přikázání, které spočívá ve slovech, tím splníte také vůli Boha, jeho zákon.
Nemyslete si, že jste něco získali, když přicházíte k této slavnosti a účastníte se dějů, aniž se při tom zachvívá vaše duše. Odejdete prázdní, jestliže vás vaše touha nenutí plnit nejvyšší vůli Boží. Očekáváte-li však pokorně ve vroucí prosbě svého ducha milost Boha, pak vezmete s sebou na cestu z oné síly, kterou Bůh vnořil do mne pro blaho světa.
Vedu vás do jeho světlých říší svým Slovem, jakmile je chcete následovat a jsouce přesvědčeni o jeho Pravdě podle něho žijete! V tomto přesvědčení sílí zachvívání vašich duchů, které vás mocně nese vzhůru, jsouc přitahováno Světlem.
Otevřete své duše! Dovolte dnes paprskům vniknout do vás, abyste budovali všechno, co se ještě správně zachvívá v Božských zákonech tohoto stvoření! Využijte tohoto dne, především této slavnosti k tomu, aby všechno, k čemu potřebujete síly, bylo ke spáse vaší i lidstva.
Vznešeně a mocně se již zachvívá Světlo nad vámi a kolem vás. Čerpejte z něho, jak mohou čerpat jen žíznivé duše, nenechte ani okamžik nevyužitý, neboť všichni, kteří jsou uzavřeni ať už z lenosti nebo jen pozemskými myšlenkami, musí odejít prázdní, nehledě na bohatství, které je obklopuje.
Záleží jedině na vás, kdy budete moci slavit opravdové vzkříšení. Záleží však také na vás, jestliže se budete muset zřítit, abyste už nikdy nemohli vstát a museli v tisíceronásobných mukách mnohaletého rozkladu ztratit namáhavě získanou duchovní osobnost. Seberte své síly, zaměřte celé své chtění na jediný cíl, vzhůru ke Světlu, neboť nyní začíná pro lidstvo poslední vážný boj. Se železnou silou bude rozbita každá lidská domýšlivost, aby mohla vyniknout pokora, která jediná vede k milosti Boží.
A bez této milosti nemůžete obstát. Ani jeden mezi vámi není tak spravedlivý, aby milost nepotřeboval. Proste proto v modlitbě a připravte se ke vzkříšení svého ducha, abyste mohli působit a přinášet požehnání v hodině zmatku.
Svátek Zářící Hvězdy bude v budoucnu radostně vítán, poněvadž bude díkem za hodinu osvobození od tlaku zla, na něž bude vzpomínáno v pokorném pohledu k Bohu, neboť osvobození bude způsobeno silou všemocného Boha, který vám tak viditelně pomůže.
Síla Zářící Hvězdy bude působit neomylně. Nebude přitom platit, že si člověk o sobě myslí, že stojí správně ve vůli Boha a plní věrně zákony ve stvoření, jakmile to skutečně stejným způsobem nebude viděno ze Světla. V této věci víra člověka sama o sobě mu nedává žádnou záruku, že je také správné to, co vymyslel jako neporušitelné nebo co přijal jako nesporné učení.
Paprsek Hvězdy se neptá po dobré víře lidí jako takové, ani po naukách, které přijali, nýbrž působí neposunutelně v zákonu Pána! A co před ním nemůže plně obstát v jeho Světle, to vyhladí, pohltí a spálí všemocnou silou, kterou do něho vložil Bůh. V tom konečně nyní veškeré lidstvo pozná, kde je Pravda, neboť všechno ostatní se zhroutí samo v sobě.
Radujte se proto vy, kteří jste do sebe přijali mé Poselství, neboť vám zaslíbilo vítězství a přinese mír.
Připravte se nyní, lidé, abyste pomáhali, abyste na nové zemi budovali také nové království! Království Boží tisíce let, v němž zlo a temno nenaleznou již žádný prostor!
Následujte mne jak v myšlení tak ve slovech a v činu! Až ke svatému vítězství Světla také na zemi.
Váš život, vaše jednání budiž Bohu ke cti, budiž díkem naplněný chvalozpěv, který bude jásavě stoupat ke stupňům trůnu.
*******
Slavnost Zářící Hvězdy.
(29. prosince 1936)
Soustřeďte se v duchu k modlitbě!
Všemohoucí Bože, můj Otče, lidé se opět shromáždili v této hodině, aby se otevřeli Tvé síle a aby ve vřelé, úpěnlivé prosbě usilovali o své uzdravení, neboť bída duchů je nesmírná.
O Slavnosti Růže jim chci dnes dát podle míry jejich pokory a opravdovosti a čistoty jejich chtění!
Jedněm to bude k jejich vzestupu a požehnání, druhým ke svatému soudu; neboť já jsem v Tobě, Otče, v nedosažitelnosti Tvého bytí a Ty jsi ve mně zde na zemi! Jako Tvá svatá Vůle působím z Tebe z věčnosti na věčnost!
Lidé, přijměte sílu, která k vám dnes může sestoupit; protože jste v duchu slabí!
Dokonce i ti, kteří si myslí, že jsou čilí, jeví se před věčným Světlem jako vlažní a šediví. Chybí vám čistota chápání a tím i svobodná velikost, která vás může pozvednout k pravému lidství, z něhož jste se už dávno zřítili.
Poslyšte, vy, kteří se nazýváte lidmi a věříte, že lidmi jste: Velký pád, který jste si sami zavinili, který vás oddělil tak daleko od požehnání a milosti věčného Světla, který rozevřel propast mezi vámi, duchové, a světlými zahradami míruplných výšin, to byl pád ze skutečného lidství, jemuž se snažíte odnaučit, když jdete za vábením temna, když dosazujete chladný rozum za vladaře!
Odložili jste pravé lidství, které, Světlem prožhavené, může si vybojovat věčnost, zachvívajíc se v Boží lásce. Stali jste se otroky sebe samých. Dáváte se vést pohrdavě se vysmívajícím temnem, které vám nabídlo jako ovoce jen závist a touhu po moci, nedůvěru a žádostivost po pozemských věcech, a šlapete v chladné bezohlednosti po tom, co je ve vás nejušlechtilejší.
Tento svůj pád jste si představovali úplně jinak! Poněvadž nyní poznáváte následky v celé tíži a musíte je spoluprožívat, poněvadž se stávají konečně pozemsky viditelnými, domníváte se, že příčina pádu musela být rozhodně poznána na samém počátku.
Udiveni stojíte nyní před jednoduchostí skutečného dění. Vybojujte si zase své pravé lidství! To jediné je vaším úkolem v tomto stvoření a současně je to jediná záchrana před hrozící bídou!
Pravé lidství je pro vás jedině tou pravou bohoslužbou! Je to bohoslužba činu, živá a povznášející, jež nese v sobě všechno v čisté podobě: Uctívání Boha, dík Tvůrci, úctu, radostné sloužení.
Jak prostá je cesta, která leží před vámi! Staňte se jen pravými lidmi, tak budete ve svém každodenním působení sluhy Božími v nejčistším smyslu!
Jak si to děláte těžkým, přestože cesta leží před vámi rovná a připravená, pokud si sami nedáváte pásku na oči. Poněvadž však chorobná pokřivenost vašeho rozumu vám ukládá až se směšností hraničící potřebu uplatnit se, nemůže radostně přijímat milosti ze Světla. Je to pro vás příliš jednoduché, abyste v tom mohli poznávat vzácný dar. Proto se právě všechno prosté a snadné stalo pro vás nesmírně obtížné a nedosažitelné.
Ve vašem chápání, nebo lépe řečeno, tím, že nechcete chápat, oddělují vás od Světla vzdálenosti celých světů, které budete muset znovu překlenout, abyste získali sílu a pomoc.
Staňte se opět lidmi, vroucně prociťujícími, s touhou po zdokonalení. Tím se musíte snažit dosáhnout hranice, kde čeká pomoc. Ona sama k vám nepřijde, protože vy jste ji opustili a nyní ji musíte zase vy hledat.
A přece to není těžké, pokud si to sami nesnažíte ztížit. Proto dnes volám ke všem lidem:
Dosáhněte pravého lidství! To jediné vám přinese poznání Boha, tím i záchranu a pomoc v každém neštěstí. Nikdy nezapomínejte: Jedinou pravou bohoslužbou je pravé lidství. To budiž od této chvíle vaším cílem!
Sílu k tomu obdržíte, jestliže se pro to dnes vděčně otevřete!
Dal jsem vám své Slovo, které přesně osvětluje cestu, kterou má jít člověk ve svém bytí, nejenom zde na zemi. S mým Poselstvím obdržel člověk to, co potřebuje vědět.
Kdo ke mně přichází, nechce proto jen slyšet, nýbrž chce přijímat! Přijímat ze svaté Boží síly, kterou mu mohu dát. Ona má být pro všechny, kdo se k tomu v modlitbě připraví.
*******
Slavnost Zářící Hvězdy.
(Poslední Slavnost Pánova na zemi, 29. prosince 1937)
„Ježíš měl jen jednoho zrádce, já jich mám však sto!“
Třídění je dokončeno! Všichni, kdož byli schopni porušit přísahu, museli odejít, aby stáhli za sebou ještě ty, kteří byli shledáni vlažnými nebo polovičatými, kteří nikdy nemohli Slovu poskytnout pravou půdu.
Museli odejít, a že padali do temna, mohl poznat každý podle způsobu, jímž se jejich odchod udál. Nebylo v něm nic šlechetného, neboť temno nemůže být šlechetné.
Jeden každý se musel ukázat takovým, jakým skutečně je! V tom spočívalo naplnění a rozhodnutí. A oni to učinili.
Avšak právě to, jak to udělali, svědčilo znovu jak o pravdivosti mých slov v Poselství, tak také o tom, že temno musí sloužit konec konců nyní Světlu. Dokonce i ve svém špatném chtění. Tak stali se odpadlíci proti své vůli svědky mého Slova.
Třebaže je tato cesta i pro mne plná utrpení, přece mi přináší osvobození, jak mnozí mezi vámi, kteří jste zůstali Světlu věrni, mohli sami dosti zřetelně vycítit.
Ani jeden z odpadlíků by nesměl vstoupit do nové duchovní země v hodině, která je určena Bohem a která má být první hodinou Jeho říše. Půda pro to musela být již předem očistěna.
Co nyní přijde, prožije jeden každý sám a pozná v tom ruku Boží. Nikdo nezůstane na pochybách, kde hledat Světlo.
Více vám dnes nemám co říci. Nezapomeňte však nikdy, že já jsem přišel k vám a nevyšel jsem z vás!
Nepokoušejte se mne soudit podle lidských měřítek; bylo by to nesprávné již proto, že jsou tak velice v mnohém pokřivena a nedají se již sjednotit s vůlí Boha ani s pravými Božími zákony. Z toho důvodu musíte shledávat na mně leccos nepochopitelným až do doby, kdy budete moci opět nalézt cestu k porozumění.
Přicházím ze Světla a do svého pozemského úkolu vkládám veškeré své myšlení a jednání, jež odpovídá mému druhu, nikoli vašemu. Váš druh nechce mému rozumět v mnohých věcech. Avšak ne já, nýbrž vy, pozemští lidé, se v tom musíte změnit, neboť jste se ve skutečnosti již dávno odvrátili od Boha, ačkoli máte v ústech často Jeho přesvaté jméno.
Učitelem vám v tom bude vaše vlastní prožívání! Pak konečně poznáte, že nikoli já se musím řídit podle vašeho rozumu a vašeho názoru, abyste mě uznali, nýbrž že vy se musíte učit řídit se podle mne.
Přicházím od Otce, stvořitele a majitele této země se vším, co se na ní nachází, jako Jeho Syn a zmocněnec, abych od vás požadoval vyúčtování z jeho majetku, aby tento vám mohl být opět očistěný svěřen k další správě, kterou budete vykonávat podle vůle Boha. Proto nemohu jinak jednat nebo myslit.
Již jednou jsem řekl: Moje cesta není vaší cestou! To však pochopí lidé v plném rozsahu asi teprve tehdy, až již nebudou prodlévat na zemi. Vy jste tomu ještě příliš vzdálení.
Přesto mají a smějí ti, kteří v očistných bouřích zůstali věrni, přijímat dnes veškerá požehnání, která Světlo poskytuje.
Přijměte je v pokoře, aby vám to mohlo být k užitku!
„Poslyšte mou modlitbu a nechte ji proudit svým duchem!“
Pane! Ty Jediný, Všemocný, Vševědoucí Bože, můj Otče! V nepochopitelné dobrotě své Moudrosti jsi mě přivedl na zemi, aby Tvé působení vykvetlo na půdě, která bude očistěna od vypočítavosti všech vlastních přání ješitných pozemských lidí a od veškeré polovičatosti pozemských požadavků.
Třebaže se mi často zdála strastiplnou cesta, kterou jsem přitom měl jít, neboť rozum pozemského člověka nemohl pochopit mé jednání a myšlení a označoval za nesprávné, co neodpovídalo jejich smýšlení, přece vím, že Tvá Moudrost určuje láskyplně mé cesty!
Ó Otče, nikdy Ti nebudu moci vzdát ve svém díle zde na zemi takový dík, jaký jsi mohl právem ode mne očekávat, neboť lidé se nenaučí dívat se úplně jinak na můj druh než na svůj. Všichni mě chtějí posuzovat podle toho měřítka, jaké si sami vytvořili ve svém pokřiveném rozumu.
Zapomínají, nebo nechtějí pochopit, že země patří Tobě se vším, co je na ní, že oni sami jsou jen hosty, jen Tvými hosty, ne však majiteli.
Proto ve své Moudrosti chceš nyní vytvořit, před počátkem nové doby, nejprve takovou půdu, jaká je vhodná a patří ke Tvému království, na jaké Tvému Slovu vzejde přebohaté ovoce a jaká musí přinést svatý mír.
Tobě budiž dík, ó Otče, nyní a provždy, po všechny věky, za tuto velikou pomoc! Ty sám vybuduješ na zemi dílo, kvůli němuž jsi mě seslal, jak bylo zaslíbeno!
Amen.
Poslední slova:
„Nyní jděte a prožívejte! Již vám nemám co říci!“