Ve více článcích zveřejněných na těchto stránkách jsme se zabývali různými nepříznivými faktory, jež mohou vyvolávat onemocnění. Rovněž jsme se opakovaně zmiňovali o atakách na psychiku, které způsobují nejen duševní choroby, ale mohou postihnout i fyzické tělo. Vždyť již jen dlouhodobý strach či deprese vyvolávají v organismu nepříznivé změny, v důsledku nichž se posléze rozvíjí různá onemocnění. Lidé, kteří jsou paralyzováni strachem, také bez odporu přijímají nesmyslná nařízení, nechají se opakovaně testovat i očkovat, z čehož po čase mohou vyplynout rozličné zdravotní problémy. V důsledku následné nevhodné a často i dost nebezpečné léčby pak mnohdy i zemřou.

Kromě toho mohou být neobvyklé nemoci, které se v současnosti objevují, způsobeny také intenzivním elektromagnetickým zářením, jež oslabuje zejména imunitu. O tom jsme psali již v článku Možnosti Působení na Vyzařování Krve. Mimoto jsme v něm upozorňovali i na nepříznivý dopad chemických škodlivin, jež mohou natolik zkazit neboli otrávit vnitřní prostředí organismu, že v důsledku toho člověk onemocní. To už dávno zjistil prof. Antoine Béchamp, jenž tvrdil, že bakterie nejsou základní příčinou onemocnění, ale že vyrůstají pouze na zkaženém organickém podkladu. Dokázal, že nemoc se rozvine jen tehdy, když se v těle nepatřičně změní „složení půdy“. Podle Béchampa je zapotřebí všímat si především rovnováhy uvnitř těla a nezaměřovat se na to, co poletuje vzduchem.

Příčinou nemoci tedy nemusí být patogenní mikroorganismy, ale obdobné projevy mohou vyvolat i rozličné toxiny či metabolický odpad, jichž se náš organismus snaží usilovně zbavit (viz článek Proč jsme nemocní). Může k tomu zvolit obdobný způsob jako u nežádoucích mikroorganismů. Proto se též leckde uvádí, že rýma, kašel, kýchání, bolest hlavy i horečka mohou být alergického původu. Upozorňujeme na to hlavně kvůli tomu, že když se u někoho objeví takovéto projevy, vůbec to nemusí být viróza. Vždy je tedy nutno hledat konkrétní příčiny onemocnění. Teprve poté je možné zvolit i patřičnou a k úspěchu vedoucí léčbu.

Samozřejmě, že cílem musí být skutečné vyléčení, a nejen divadlo, za jehož oponou bývají ukryty nekalé úmysly. Ty nyní vyplouvají napovrch při právě probíhající „epidemii strachu“, jíž lze nazvat i jako skrytou a jinými formami uskutečňovanou „třetí světovou válku“. Nejužívanějším – a již po desetiletí užívaným arzenálem – jsou opakovaně zdůrazňované škodlivé chemikálie, jež se do organismu mohou dostat rozličnými způsoby. Mimo příjmu se stravou či nápoji, s prostředky denní péče, injekčním podáním do krve či zanesení do nosní dutiny při testování, je nutno brát v úvahu i vdechnuté škodliviny. DSC05857 (2)Těch je nemálo; jednak se již dlouho do ovzduší vypouští jedovaté plyny z chemických provozů. Kromě toho je též známý nepříznivý dopad nadměrného automobilového i dalšího provozu. K tomu mnohdy přibydou i z letadel (při tzv. chemtrails) cíleně uvolňované toxické sloučeniny kovů ve formě nanočástic, které se po vdechnutí mohou dostat do různých orgánů.

Někoho by mohlo napadnout, že by se tomuto dalo zabránit trvalým nošením respirátorů. Jenomže tím bychom si nijak nepomohli, neboť bylo prokázáno, že i ty škodí. Německý ekologický institut kupř. zjistil, že respirátory FFP2 obsahují nebezpečné přísady (viz zde…). O tom se ale žel běžně nedovíme; na rozdíl od ostatních výrobků, k nimž bývají přikládány příbalové letáky či jsou na jejich obalech uváděna výstražná znamení. Přestože se dle vládních nařízení respirátory či obdobné „ochranné“ prostředky mají nosit na obličeji, oficiálně se nikde neuvádí ani jejich složení, natož možná rizika, vyplývající z jejich používání.

Lze ale nalézt i odborné studie (např. zde…), jež uvádí, že respirátory bývají převážně vyráběny z plastového polypropylenu, přičemž různé vrstvy jsou drženy pohromadě lepidly, chemickými pojivy atd. Vědci z Hamburského institutu pro životní prostředí navíc našli v respirátorech, z nichž většina pochází z Asie, i těkavé uhlovodíky. V některých modelech byly nalezeny všeobecně uznávané karcinogeny, jako je formaldehyd či anilin, nebezpečné ftaláty apod. Ten kdo nosí takovéto prostředky, může proto vdechovat i nebezpečný chemický koktejl, který přes plíce vstupuje i do krevního oběhu. Kromě toho mohou obsahovat i různé mikroplasty a mikrovlákna, jež po vdechnutí zanášejí plíce, anebo jsou krví přenášeny do dalších orgánů.

Nejen z těchto důvodů tedy může dlouhodobé nošení respirátorů vyvolat různé zdravotní problémy. Byly zveřejněny i studie (např. zde…), jež uváděly následující dopady: Nejčastěji to bývaly bolesti hlavy. Zejména u oslabených osob to může způsobit zhoršení plicních funkcí. Několikahodinové nošení snižuje okysličování krve o 20 %, což může vést až ke ztrátě vědomí. Nedostatek kyslíku způsobuje i oslabení imunitních buněk, jako jsou T-lymfocyty. Tím se utváří prostředí, jež vyhovuje rozvoji patogenních mikroorganismů, z čehož vyplývá i zvýšené riziko infekcí s horším průběhem. Nízký obsah kyslíku též podporuje rozvoj zánětů, čímž se zvyšují i rizika kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny.

Jestliže se respirátory nosí po dlouhou dobu a je-li člověk infikován respiračními patogeny, budou se znovu vdechovat, čímž se zvyšuje jejich koncentrace v nosní dutině. Uvádí se, že se pak mohou skrze čichové nervy dostat až do důležitých oblastí mozku. maskaTéž se bakterie mohou pomnožit v dýchacích cestách, což může posléze vyvolat i zápal plic. Takže respirátory nás nejen neochrání před chřipkou, ale jejich nošení může způsobit i vážné zdravotní komplikace (viz zde…). Proč se tedy takovéto „masky“ mají všude možně nosit? Částečně je to jakýsi iluzorní rituál, o čemž se lze dočíst v článku Jak se osvobodit od iluzí. Mimoto tímto zřejmě kdosi chce cíleně zvyšovat nemocnost zmanipulovaných obyvatel.

Proto se nyní objevuje i více onemocnění, a to leckdy s dost těžkým průběhem. Většina z lidí se v tomto ohledu nechala obalamutit tím, že je způsobují jakési iluzorní mikroorganismy. Sice lze na internetu nalézt i snímky těchto údajně „patogenních virů“, které mají být pořízené elektronovým mikroskopem. Leč každý nezaujatý člověk, jenž má základní znalosti mikrobiologie, lehce rozpozná, že jde o podvrh. V jiných případech by se vědci ozvali, jak je zjevné např. z článku Vyšetření živé kapky krve pomocí mikroskopie v temném poli. V něm se mimo jiné uvádí, že snímky, jež byly získané při této metodě, neprokazují v krvi přítomné mikroorganismy. Na snímcích pozorované struktury mohou být dle vědců drobná zrníčka prachu či jiných nečistot, artefakty z roztoků použitých při přípravě preparátu, vzduchové bublinky, některé složky krevní plazmy apod.