Jen výjimečně se ozvou poctiví badatelé, kteří veřejně uvedou, že snímky z elektronových mikroskopů, jež mají údajně představovat koronaviry, zachycují jen struktury, které jsou typické pro odumírající buněčné kultury, či útvary podobné mýdlovým bublinám tvořené bílkovinami. Rovněž to mohou být i složky buňky, např. buněčné klky (tj. vychlípeniny, pomocí nichž se buňky pohybují a přichycují k podkladu). yodo_riverFotografie tedy mohou ukazovat všechno možné. Většina ze snímků z elektronového mikroskopu představuje obrázky vytvořené počítačem, tzv. CGI modely (viz zde…). Jenomže jak by mohl neživý stroj rozpoznat a správně interpretovat, co je vidět v okuláru? Vždyť do krve se mohou mimo jiné dostat i mnohé chemické škodliviny či další sloučeniny, jež nelze identifikovat jen pozorováním, i kdyby byly v elektronovém mikroskopu dobře viditelné.

Co tedy způsobuje v současnosti se vyskytující neobvyklé zdravotní problémy, jako je třeba srážení krve v plicích či jinde? Údajní experti tvrdí, že tyto nepříznivé děje vyvolávají jakési viry. Leč kdo skutečně ví, co je to vlastně vir? Slovo virus pochází z latiny a znamená jed. Jde tedy o patogenní činitel, který dokáže natolik poškodit buňku, že v ní již neprobíhají normální procesy. V důsledku toho pak tato buňka buď škodí celku, anebo posléze umírá. V případě odumření většího počtu buněk to může být doprovázeno i vznikem sraženin. Dost zdrojů však potvrzuje, že nepříznivé změny v krvi a její srážení může způsobit více faktorů – od alergií na různé látky, vyšší koncentrace toxinů, nesprávné pH, až po intenzivní nepřirozená záření.

Lze nalézt i v odborné články (viz zde…), jež dokazují, že údajní viníci, tzn. v mediích stále dokola omílané „strašidelné“ viry, nebyly zatím izolovány ani biochemicky charakterizovány. Ve zkoumaných tkáních byly nalezeny pouze jakési krátké úseky nukleových kyselin, z nichž virologové pouze teoreticky sestavují jednu delší nukleovou kyselinu, kterou pak vydávají za údajný řetězec genetického materiálu určitého viru. Zatím se ale nepodařilo izolovat nukleovou kyselinu (DNA nebo RNA), jejíž délka a struktura by odpovídaly tomu, co virologové vydávají za řetězec genetického materiálu údajně patogenního viru. Proto sestavují viry z jednotlivých složek získaných z údajně infikovaných tkání. Následně se na hypotetickém a grafickém základě snaží přesvědčit sebe samé i veřejnost o tom, že tyto teoretické konstrukce představují viry!

Aby skutečně bylo možné prokázat, že zdravotní problémy způsobuje určitý konkrétní vir, museli by jej virologové nejprve odpovídajícím způsobem izolovat. Teprve pak by mohli stanovit v nich přítomné nukleové kyseliny. Takto se postupovalo třeba u „fágů“ a „obřích virů“, z nichž badatelé pokaždé získali odpovídající nukleové kyseliny, které měly ve všech případech stejnou délku i složení. Leč viry, jež mají způsobovat respirační onemocnění, jsou mnohem menší, a tudíž je jejich řádná izolace a stanovení téměř nemožné. Proto se vymyslely a začaly provádět jiné laboratorní postupy. Během nich se k buněčným kulturám a tkáním (ze zvířat, potracených plodů atd.) přidávají zkoumané tělní tekutiny. Přitom se odstraní výživný roztok a přidají antibiotika, která mají zničit bakterie, jež by se mohly vyskytovat ve vzorku. Dojde-li přitom k odumírání buněk a tkání, usoudí se, že to způsobily viry (více naleznete zde… a zde…).

Jenomže k odumírání tkání a buněk v laboratoři dochází i v případě, když není přidán žádný „infikovaný“ materiál. Ve skutečnosti tyto tkáně a buňky umírají hlavně na otravu metabolickými produkty rozpadu, cytotoxickými antibiotiky, jakož i v důsledku odnětí živného roztoku, což způsobuje jejich extrémní vyhladovění. Při těchto laboratorních postupech tedy dojde k odumírání a rozpadu buněk na malé částice, což je ovšem interpretováno tak, že se virus pomnoží. Ze složek rozpadu těchto buněk pak sestavují virus a vydávají jej za skutečný. Opomínají však provést kontrolní experiment, při němž by se k buněčným kulturám přidal jen sterilní materiál. Jestliže byl při soudním procesu proveden kontrolní experiment, prokázalo se, že buňky umírají naprosto stejným způsobem, jako po přidání materiálu údajně infikovaného „virem“ (důkazy naleznete zde…).

Leč to se běžně nedělá. Vědcům postačuje extrahování odumřelých tkání a buněk, v nichž jsou poté stanovovány určité složky. Ty jsou pak mylně interpretovány jako součásti viru a poskládány tak, aby je bylo možno presentovat jako teoretický model viru. DSC05855 (2)Ten posléze ještě musí „schválit“ další vědci, tzn. musí dospět k vzájemné dohodě, že danou hypotézu přijímají. V případě „nového čínského“ koronaviru trval proces uzavření dohody jen několik kliknutí počítačovou myší. Stejně tak je možno několika kliknutími myší pomocí programu vytvořit různé viry, a to „spojením“ molekul krátkých částí nukleových kyselin z odumřelých tkání a buněk. Tyto úseky je dle potřeby možno uspořádat do delšího genotypu, který je následně prohlášen za nový vir. Souhrnně to lze popsat tak, že je vymyšlena teorie či hypotéza, která je po následné debatě a schválení nazvána jako vědecký závěr. Načež se tvrdí, že to představuje realitu. Takto se vědecké teorie a tvrzení mění v nezpochybnitelná dogmata (více naleznete zde…).

A nejen to – na základě těchto hypotéz se rovněž vyrábějí testy na „viry“. Ty reagují převážně s produkty rozpadu buněk, např. s fragmenty nukleových kyselin. Je pozoruhodné, že žádný takzvaný „test na virus“ nemá výsledek „ano“ nebo „ne“, ale jsou kalibrovány tak, že mohou být interpretovány jako „pozitivní“ až poté, je-li dosaženo určité koncentrace „viru“. K tomu má dojít po určitém počtu prováděných cyklů, užívaných údajně ke zvětšení vzorku. Jenomže při nadměrném počtu cyklů začne test vždy vykazovat falešné pozitivity. Takže lze „pozitivně ocejchovat“ buď jen několik, nebo i převážnou část testovaných lidí, a to v závislosti na kalibraci a počtu cyklů. Dopad této iluze pochopíme, uvědomíme-li si, že jako covid-19 mohou být diagnostikovány běžné příznaky nachlazení, nebo i jedinci zcela bez příznaků. Postačí, je-li to podloženo „pozitivním“ testem (více naleznete zde…).

Zejména se v tomto ohledu „osvědčily“ PCR testy, které měly na základě zdánlivě „positivních“ výsledků vyvolat paniku a strach před rozšířením nového „onemocnění“. Je zajímavé, že jiné testy nevykazovaly tolik „positivních“ výsledků. To se nelíbilo zejména vyvolávačům epidemie, jako jsou „epidemiologové“, ani dalším „svědkům kovidovým“. Proto pak třeba podezírali různé provozy z možných podvodů, anebo je kárali, že užily kupř. „plivací samo testy“ a tudíž nesplnily „normu“. Je to až paradoxní; zatímco v minulosti byly „normy“ na objem výroby atd., tak dnes se předepisují počty zdánlivě nemocných, k nimž mají patřit všechny „positivně“ otestované osoby.

Nejvíce se ovšem po celém světě používají PCR testy, jichž mají „organizátoři“ obrovskou zásobu, neboť se vyráběly již dávno před objevením údajného původce choroby. Minimálně dva roky před zahájením „bojové operace COVID-19“ začaly firmy v USA, Číně a dalších zemích po celém světě distribuovat stovky milionů diagnostických PCR testovacích sad na COVID-19, který tehdy ještě ani oficiálně neexistoval. Tato testovací metoda byla dokonce patentována již v roce 2015! Důkazy o těchto skutečnostech můžete nalézt zde… Jak je to jen možné? Zřejmě nestanovuje tenkrát ještě údajně neznámý vir, ale něco zcela jiného!

Testy totiž reagují převážně s produkty rozpadu buněk, např. s fragmenty nukleových kyselin, které se zjevně budou vyskytovat ve všech odumřelých tkáních a buňkách. Ty, které byly oslabeny chorobou, se v důsledku nedostatečného energetického zásobování (bytostnými a duchovními proudy) sice rozpadnou o něco dříve. DSC05887Leč od těla i živného roztoku oddělené buňky se po čase rozpadnou též, zejména v důsledku metodikou předepsaných úkonů, přičemž se uvolní i části nukleových kyselin. Takže postačí nakalibrovat testovací soupravy na určitý úsek, který se přitom v každém případě uvolní. Proto hned na počátku „bojové operace“ vydala WHO příručku pro testování pozitivity pomocí PCR testu, v níž je uvedeno, že základní sekvencí pro stanovení SARS-COV-2 je úsek DNA, jenž se běžně nachází u každého člověka, a to na 8. chromosomu. To samozřejmě zásadně ovlivňuje výsledky všech PCR testů a vysvětluje i to, proč bývají pozitivně testovaní též lidé, kteří jsou tzv. asymptomatičtí, tj. zcela bez příznaků (více naleznete zde…).

A nejen to! Jelikož se sekvence 8. chromosomu zjevně užívá i v očkovacích vakcínách, může to způsobit nedozírné škody. Z toho vyplývá, že současné očkování, které je podporováno masivními mediálními kampaněmi, lze označit jako „generální ofenzívu“ skryté „třetí světové války“. Zřejmě se přitom snaží cíleně zasahovat do chromozomu 8 v naší DNA! Mutace genů uložených na chromozomu 8 totiž mohou působit řadu nebezpečných chorob nebo náchylnost k nim. V odborných pojednáních (např. zde…) se v tomto ohledu uvádějí nádorová onemocnění (karcinomy, lymfomy, leukémie), kožní choroby, metabolické poruchy, neurologická a psychická onemocnění (např. schizofrenie), nemoci smyslových orgánů a ledvin (způsobujících třeba acidózu), poruchy žláz s vnitřní sekrecí (nadledvin, štítné žlázy) apod.

Je tedy na čase sejmout „hypnotizující brýle strachu“ a snažit se skutečně pochopit, co se kolem nás děje. A poté se všemi možnými prostředky bránit tomu, aby do nás cokoli nepatřičného implantovali – ať již při nosních testech, kdy lze očekávat zanesení chemických či dalších škodlivin na velmi citlivá místa uvnitř hlavy, anebo při injekčním vstříknutí podezřelé kapaliny neznámého původu a složení do našeho těla! Můžeme přitom zvolit buď pasivní resistentní odpor, tj. zásadní odmítání všech nepatřičných zásahů, anebo využít právní cestu, tzn. seznámit se se závaznými právními předpisy a důsledně požadovat jejich dodržování.

Někoho možná napadne, že mnozí lidé jsou v současnosti skutečně nemocní. To samozřejmě nijak nepopíráme. Jen upozorňujeme na to, že není správné slepě uvěřit tomu, že to vždy vyvolává jakýsi vědecky neprokázaný virus! Jestliže se u libovolného onemocnění zvolí nesprávný či zcela protichůdný léčebný postup, může to vyvolat nejen zhoršení průběhu dané choroby, ale i zbytečná úmrtí. Chceme-li těmto škodám zabránit, je v prvé řadě nutné pochopit, co skutečně vyvolává daná onemocnění.

O to již naštěstí usilují i poctiví zdravotníci. To dokazují i zprávy o tom, že lékaři v Rusku, Itálii i jiných zemích porušili „zákon“ WHO, který po nějakou dobu nedovoloval pitvy těl lidí, jež měli zemřít na covid-19. Lékaři při těchto pitvách zjistili, že se nejednalo o virus, nýbrž o baktérii, která v žilách a nervech způsobuje srážení krve, což zjevně zapříčinilo úmrtí (viz zde…a zde…). Mimo jiné to dokazuje, že tato nemoc je léčitelná, zejména selektivně vybranými antibiotiky, protizánětlivými léky, jež mají zároveň protisrážlivé účinky (k nim patří např. Acylpyrin) i dalšími prostředky.

Na závěr tohoto náročného pojednání alespoň něco optimistického – každá „válka“ jednou skončí. A je jisté, že prohrají šílení útočníci, kteří mimo jiné chtějí zastavit i stále se stupňující příliv světlých proudů a sil, jež k nám ve zvýšené míře shůry proudí. Byť by proti tomu „kazisvěti“ bojovali sebevíce, nic nezmůžou! Jen si jakoby sami „rozbijí hlavu“ o zeď Světla, jež neustoupí ani o píď. V důsledku svého odporu se posléze zřejmě u mnohých objeví i smrtelné choroby. Mnozí lékaři asi budou tvrdit, že je způsobil nějaký nový zatím neznámý „virus“.

Ve skutečnosti to budestsvetlo vyvoláno zesíleným zářením, přicházejícím z nejvyšších úrovní stvoření. Nechceme tím strašit, ale spíše pobízet k odložení všech nepatřičných stavů, jako je třeba strach, jakož i nesmyslné iluze, že vše vyřeší lidský rozum. Jen Božská všemoudrost ví, jak dále! A jeho věrní služebníci, k nimž patří i bytostní, nám v případě našeho správného vnitřního postoje i působení pomohou překonat i právě probíhající dění!

https://www.vitsyrovy.cz/2021/03/17/co-zpusobuje-soucasna-onemocneni/