Z včera prečítaného...:

Nikdy nezapomínejte, co jest Slovo, které vám dávám ve formě vám potřebné! Přijímejte je jako občerstvení svého ducha; neboť to je pokrm, který potřebuje a nápoj, po němž žízní, bez něhož vůbec nemůže být! Nesnažte se je opět pozemským rozumem znehodnotiti! Nikdy více by vám již nebylo podáno. Udržujte je, aby se vám již nemohlo ztratiti!

Živé Slovo mého Poselství nejsou lidské výrazy a věty, které k němu používám. Je to něco pro vás nepochopitelného, co do nich vkládám a co je v těchto formách schopné vstoupit do vás, jestliže se pro to otevřete. Používám vašich slovních forem a vět jen jako určitý druh kanálků, jimiž přivádím živé Slovo k vašemu duchu. Jen váš duch je schopen je přijmouti, aby pak mohl svým zesílením roztrhnout všechna pouta plíživé temnoty.

A tento, pro vás nepochopitelný život, který váš duch má pít těmito formami slov a vět, to je část mne samého, kterou vám dávám, abyste mohli dále žít v milosti Boží! –

Nyní vám bude již srozumitelnější nutnost, která podmiňovala, že Parsifal musí celé pozemské bytí strávit nepoznán mezi lidmi, má-li se lidem vůbec ještě dostati pomoci skrze Slovo. A jen Slovo mohlo pomoci, protože záchrana je úplně odvislá od procitnutí lidského ducha, po němž musí přijít poznání. Boží zákon neurčil žádné jiné cesty než tuto jedinou cestu nedotknutelné spravedlnosti.

Z tohoto důvodu pravil již Ježíš: „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne!“ Tedy skrze Slovo, protože on přicházel z Boha a proto musel být také Slovem. Proto také opět Slovo přišlo k záchraně na tuto zemi ve vůli Boží, která je Slovem, tak jako láska Boží!

Chtěl-li Parsifal, který je částí vůle Boží, najít správnou formu pro Slovo, aby mohlo pozemským lidem pomoci, musel nejprve sám poznat druh lidí se všemi jejich chybami a zkřivenými pojmy. Musel nejprve hledat v lidech kořeny všeho zla, aby vyzkoumal a prorazil cesty formou, kterou by Slovu dal. Jen tato forma musí skutečně pomoci, jestliže lidé budou chtít jít touto cestou.

Ale to mohl učiniti teprve tehdy, když se mu dostalo vědění o všech jejich chybách a slabostech!

Vědění takový Vyslanec ze Světla nemůže však dosáhnout pozorováním nebo tázáním, nýbrž jen vlastním prožíváním, protože chyby, slabosti, zlo a zkřivení jsou Světlu naprosto cizí a cizími vždycky zůstanou. Vyslanec Světla nemůže nikdy mít porozumění pro takové věci.

Tak byla tato část nejtěžší cestou Parsifalovou. Chtěl-li pomoci, nezbylo mu nic jiného. Musel nějakou dobu žít jako člověk mezi lidmi, aniž by věděl o svém původu nebo úkolu; neboť jinak by nebylo nikdy žádného prožívání! Ale nejen to, on se musel dostati bezprostředně do styku se všemi chybami tohoto lidstva. Musel je na sobě vytrpět, aby se tímto spoluprotrpěním dostal alespoň k vědění. K porozumění nemohlo nikdy dojít, protože svým druhem a původem musel navždy zůstat cizím všem falešným lidským právům a zkřiveným názorům. Proto také nemohl myslet nebo jednat podle mylných lidských práv; navzdory pozemskému životu mohl provádět jen Boží zákony, proti kterým se často nepřátelsky postavily mnohé právní pojmy hluboce kleslého a omezeného lidstva.

Proto tento cizinec, vyšlý ze Světla do rejdiště všech temnot, nevědoucí v této době těžkého učení o svém poslání, musel přirozeně prožívat trvalé, těžké boje, starosti a utrpení pozemského druhu.

Proto byl bezohledně stržen do víru, který ho prováděl vším tím, co bylo mezi lidmi nesprávné. Nestačilo, aby byl přiveden k tomu, nýbrž on sám musel být zapleten do všeho, aby uprostřed těchto hrůzných zmatenin poznával každé jednotlivé zlo a vlastním protrpěním našel cestu, která by lidem poskytovala možnost oprostiti se z neblahých okovů. On sám musel jít cestou záchrany jako první a tím ji prorazit pro všechny lidi. Jen tak mohl pak lidstvu ukázati Slovem, jak se opět může osvoboditi od veškerého zla.

Ničeho nemohl býti ušetřen. Protože mu nemělo býti cizím nic, co lidi potlačuje a mučí a tím strhuje od Světla!

Tak mu bylo na cestu položeno všechno pozemské zlo, aby je vlastním protrpěním nejprve překonal. Svým překonáním vytrhl současně určitý kořen, rozšlápl jej a tak prorazil lidem cestu, vedoucí vzhůru ke Světlu.

Zatím co mu tedy bylo trpěti od lidí a mezi lidmi, musel totéž lidstvo osvoboditi od všech těchto věcí, kterých proti němu používali, tím, že poznal, co je falešné a jako první vykročil na cestu k osvobození. Tím, že Parsifal poznal každé zlo, byla také již moc tohoto zla zlomena a položen základ ku pomoci klesajícího lidstva.

To byla ta největší a nejtěžší oběť, kterou přinesl pro pozemské lidi. A jako k výsměchu je to právě tato pozemská doba, ze které se lidé z temnot snaží zformovati útoky proti němu. Právě tuto nejtěžší část jeho úkolu, kterou vlastním utrpením splnil pro lidstvo, chtějí používat k jeho ponížení a špinění nejodpornějšího druhu.

Právě všechno to, co pro ně vytrpěl, aby jim v určitou hodinu mohl skutečně pomoci z vlastní zkušenosti svou radou, která se musela zrodit z prožití, to se snaží ochotné nástroje temnot učiniti předhůzkou nejnižšího druhu. Činí tak bez ustání jen proto, aby ostatní lidi zdrželi nebo odvedli od cest k záchraně tím, že chtějí otřásti důvěrou a vírou v zachránce a jeho poslání. To jste ostatně již zčásti sami se mnou prožívali.

To je ovšem ta největší vina, kterou si lidé naložili a která jim nemůže býti odpuštěna!

Pokuste se představiti si, co to znamená, co to jest, muset vlastním prožitím poznat v několika desetiletích všechny lidské chyby a slabosti, kolik jich na zemi jest! Zkuste se vmysliti do postavení, která vzniknou, musí-li být vychutnány všecky důsledky falešných a zkřivených lidských pojmů, aby byla nalezena možnost osvobození se od nich, a pak mohla být lidem ve vhodné formě Slova dána, protože lidstvo samo by jí už nikdy nemohlo dosáhnout.

A jaké city to probouzí, být právě za to špiněn. Není to nic jiného než to, co kdysi cítil Ježíš, Syn Boží, když jej obvinili a ukřižovali jako rouhače Bohu, právě jeho, který sám byl v Bohu a Bůh v něm! A který také již dosti vytrpěl jen pro lidi, k nimž přišel, aby jim ještě v pravý čas přinesl pomoc ve Slově!

Kdyby byl Parsifal nevzal na sebe toto utrpení, aby mohl najít záchrannou formu Svatého Slova ku pomoci padlého, zbloudilého lidstva, formu, kterou lidé potřebovali ve svém útisku, aby mohli opět putovati cestou ke světlým výšinám, nikdy byste nemohli vděčně slavit svátek skutečných letnic po přejití svatého soudu. A tento soud přichází nyní na zemi, aby vyrovnal všechny staré věci ve spravedlnosti Páně!

Děkujte proto Tvůrci, svému Bohu, že vám ve své milosti ještě jednou podal svou ruku, abyste nemuseli zajít ve věčném zatracení! Radujte se v jeho síle, kterou vám opět poskytl, a žijte vděčně jen ke cti podle jeho Slova! Neboť ve Slově dávám vám cestu, pokrm a sílu a tím máte vše, čeho potřebujete pro své bytí a pro svůj vzestup! To Slovo však, to jsem já sám a vy přijímáte část mne do svého ducha!

Amen.

ABDRUSHIN - Živé slovo. - Poselství doznívá.


J.A.S.