Čím je a ostane Zelený štvrtok? Ostane vždy len dňom obrovskej a podlej zrady, aby mohla byť zákerným a ľstivým spôsobom obžalovaná Božia Láska, ktorá sa stala na určitý čas človekom, ktorá prinášala pred 2000 rokmi záchranu a spásu pre ľudstvo vo svojom svätom Slove, a tak aby následné bola umlčaná smrťou na kríži ako nejaký zločinec!

Ale Pravda sa nedá umlčať, Pravda vždy časom vyjde najavo, vždy, tak ako v prípade nevinnej smrti Syna Božieho Ježiša, ktorá vždy ostane tým najhorším zločinom, ktoré ľudstvo spáchalo na Spasiteľovi ľudstva Ježišovi!

Zelený štvrtok, deň keď bola zradená Božia Láska Ježiš, jedným z jeho učeníkov. Preto si pripomeňme v tento deň to čo sa vtedy stalo, a pokúsme sa tento okamžik naplno prežiť a precítiť v duchu, udalosť, ktorá sa vtedy odohrala, keď bola Božia láska zrádzaná, vysmievaná, krivo obžalovaná, ponižovaná a nakoniec ukrižovaná

Čo je viac, položiť pozemský život za Pravdu, hoci ho stratím, alebo mlčať, nestratiť ho, ale padnúť?

Teda otázka vždy bude znieť takto: Čo som ochotný urobiť preto, aby som Pravdu nezradil? Nato nech si každý odpovie sám…



,, Po večeři šel Ježíš s učedníky tichou nocí do Getsemane. Vstoupili do rozlehlé zahrady. I pravil Ježíš:

"Počkejte tu, půjdu dál do zahrady, abych se modlil. Jene, Jakube a Ondřeji, vy mi ale zůstaňte nablízku."

Petr pravil:"Proč mne nechceš nechat po svém boku? Což toho nejsem hoden?"

Ježíš na něho smutně pohlédl.

"Věz, že nyní smím mít vedle sebe jen věřící, Petře! A věz, že budeš kolísat jako třtina ve větru, neboť dříve než kohout třikrát zakokrhá, třikrát mne zapřeš!"

"Pane," ujišťoval Petr, "jak můžeš tak myslet? Nikdy nezapřu tebe, Pána svého!"
Ježíš zavrtěl hlavou.

"Již nyní ti to chci odpustit, Petře."

S těmito slovy odešel se třemi učedníky. Za chvíli zůstal stát a pravil jim: "Zůstaňte zde... a bděte!"

Samoten šel dál, až necítil blízkost nikoho. Pak klesl na kámen a odpočíval. Modlil se k Bohu.
Teď věděl vše! Všechno, co bylo před ním. Páska spadla. Bojoval boj s tělesností a v této hodině odkládal to, co ho tak úzce pojilo s jeho schránou. Vzpírání bylo tak silné, že zákony Otce cítil bolestně na sobě ve svém těle. Na sobě samém musel Ježíš prožít, jak zásah do života způsobí duši bolest, která ji na dlouhou dobu ochromí.

Ježíš prožíval předem vraždu a snášel ji tak dlouho, až vše překonal. Snášet tento násilný a nepřirozený zásah do Božích zákonů bylo pro Ježíše těžší než pro kteréhokoliv člověka. Bez této hodiny v Getsemane by lidé byli museli vidět Ježíše trpět tak silně, že by konce tělesného umírání nemohli dohlédnout. Bez této přípravy by Ježíš stěží mohl být zbaven tělesných bolestí, neboť jeho živé jádro bylo božské.

A Bůh uchránil svého Syna před tím, aby se nemusel před lidmi obnažit, a poslal mu pomocníky, kteří byli u něho a utěšovali ho. Anděl se snesl dolů a posílil zápasícího novou silou.

Když všechno přešlo, vstal Ježíš a přistoupil opět k učedníkům. Jeho tvář byla zjasnělá. Ale nalezl je, jak spí. Probudil je a pravil:

"Nemohli jste bdít ani hodinu, jak jsem vás o to prosil? Pojďte, hodina nadešla!"
I opustili getsemanskou zahradu a našli ostatní učedníky u vchodu také spící. Ježíš neřekl ani slovo a šel napřed, zatímco Jan vzbudil ostatní, aby je také následovali.

Zdáli se blížily kroky a brzy se ze tmy vynořili ozbrojenci s meči. V jejich čele šla postava, která se jen s námahou držela zpříma... Jidáš.

Když došli k Ježíšovi, přistoupil těsně k němu, políbil ho na tvář a pravil: "Zdráv buď, Mistře!"

Bylo to znamení pro vojáky. Chopili se Ježíše a spoutali ho. Petr chtěl přiskočit. Ostatní učedníci stále ještě nechápali, oč se jedná. Tu pravil Ježíš Petrovi:

"Nech je vykonat, co je jim poručeno, Petře!"

A Ježíš šel dobrovolně s žoldnéři.

Průvod míjel ženu, která stála na okraji cesty a chtěla k Ježíši... byla to Maria. Uviděla Jana a Jan uviděl ji a napadla ho slova, která mu Ježíš řekl již dlouho předtím. Vzal proto matku Marii s sebou a zavedl ji k jejímu bytu.

Vojáci přivedli Ježíše před dům velekněze, jak jim bylo poručeno. Kaifáš vyšel ven. Prohlížel si Ježíše a měřil ho vítězným pohledem. Ježíš zavřel oči. Tu se Kaifáš rozlítil a poručil:

"Patří římskému místodržícímu, Pontiu Pilátovi. Zaveďte ho tam."

Žoldnéři strčili do Ježíše, který šel opět s nimi. Před Pilátovým domem stála lůza, která již byla informována o tom, že Ježíš byl zajat, a čekala na průvod.

Brána do dvora byla dokořán otevřena. Vojáci vešli se svým zajatcem následováni učedníky a lidem, který hlasitě pokřikoval.

Ve dvoře stál Říman, který v Jeruzalémě zastával úřad místodržitele. Znuděně čekal na muže, jehož mu farizeové vydali. Co se asi mohlo skrývat za tím člověkem, jehož Židé sami obžalovali? Když stanul Ježíš před ním, změřil si ho krátce a zeptal se:

"To jsi ty, který si říká židovský král? Ubožáku, jak můžeš být tak velikášský?"

"On tvrdil ještě víc!" křičel lid. "Řekl, že je Kristus, Syn Boha živého!"

"To mne nezajímá," zahučel Pilát. Opět se obrátil na Ježíše. "Je pravda, co říkají kněží? Chtěl ses dát korunovat za židovského krále?"

Učedníci toužebně čekali, že Ježíš teď řekne ne. Ale Ježíš Římanovi neodpověděl. Tu pravil Pilát:

"Hlídejte ho. Zítra je dost času všechno vyšetřit. Zdá se, že je neškodný." Pak zmizel v domě.

Zděšeni přihlíželi učedníci, jak se lůza odvážila přiblížit se k Ježíšovi a obtěžovala ho. Vojáci usedli v koutě dvora a hráli v kostky. Nedbali již o zajatce, který je ochotně následoval a jehož stejně jako Pilát považovali za neškodného.

Lid si však tropil žerty z toho, který tu seděl na otepi slámy a nepohnul se, ať se dělo cokoliv. Plivali na něho a posmívali se mu. Uvili z trní věnec a vtiskli ho Ježíšovi na hlavu, až se mu po spáncích řinula krev. Strhli mu plášť s ramen a bili ho.

Ježíš však zavřel oči a po tváři se mu rozlila červeň studu. Ježíš se styděl za lidi! Učedníci šli k vojákům a prosili je, aby tomu učinili přítrž. Ti na to ale nedbali. Jakub vzal jednoho z nich za ruku a nutil ho, aby se podíval.

"Jdi tam a vyžeň ten lid ven," prosil.

Říman se překvapeně podíval na učedníka. Úpěnlivá prosba v jeho očích jím pohnula. Přesto řekl pohrdavě:

"Vy Židé jste ubozí, že nectíte své vlastní bratry a neumíte je ochránit!"

"Což není pouliční lůza všude, i v Římě?" zeptal se Jakub. Tu Říman vstal a šel ke zdivočelé tlupě.

"Nechte ho, nebo vás dám vyhnat!" zahulákal. Teprve pak Ježíše nechali.

Záhy nato přišel na dvůr i Jan. Vracel se od Marie a díval se pátravě, kde jsou učedníci. Vtom padl jeho pohled na Ježíše.

"Pane!" zvolal a přiběhl k němu.

Ježíš slyšel jen jeho zavolání. Otevřel oči a zadíval se do Janovy tváře stažené bolestí.

Pak zavřel opět víčka. Jan zvedl plášť, přehodil jej kolem ramen svého Pána a posadil se vedle něho. Chtěl sejmout trnovou korunu, ale Ježíš mu v tom rukou zabránil. Jan neměl pak již odvahu znovu se ho dotknout a čekal s ním celou noc.“

Prevzaté z knihy – Z doznělých tisíciletí.

J.A.S.