ABDRUSHIN - K 6. listopadu 1935
Tiše táhnou nocí světlé postavy kolem Svaté Hory. Kroky zaznívají z velké dálky a stříbřitě jasně zvoní zbraně. Rytíři Svatého Grálu drží věrnou stráž!
Bílí oři krouží kolem Svatyně podobni zářícím oblačným útvarům. Rytíři, kteří na nich sedí, mávají dlouhými oštěpy a kopími. S bleskovou rychlostí ovládají své bystré koně a jejich ostrý zrak nikdy neunavených očí pátrá na všech stranách.
Ismáni zadržují temno s horlivostí, která zdolává všechno. V noci objíždějí ve velkých kruzích kolem Hory, místa Světla a ve dne stojí za pozemskými služebníky, aby je volali a udržovali v bdělosti, a když je to nutné, dotýkají se jich málo šetrně špicí svého oštěpu.
Protože bdělou musí být každá duše na Hoře. Syn Boží nechce ztratit ani jednoho ze svých služebníků v pěnícím přívalu posledního soudu.
Vzpomínky v duších se probouzejí silněji, služebníci vidí, jak z klína minulosti vystupuje daleká cesta jejich pozemské přípravy, zahrnující statisíce pozemských roků. Obrazy se stávají stále jasnější po celou dobu, čím více ustupuje mlha pozemských vztahů a brzo budou moci vidět jeden po druhém zlatou stopu Svatého Světla, které je vždy a opět chránilo před pádem.
Kdo byl vyvolen sloužit Nejvyššímu, toho ve stále se zvětšující tísni klesajícího pozdějšího světa ruce Věčného držely, o toho neustále pečovala láska Světla, neboť ten měl být zralý v pevně stanovenou hodinu.
Kvůli Synovi Božímu byla učiněna ze Světla Svatá opatření a později stvořeným zůstane věčně nepochopitelné, jakými cestami záření se ubírala Pramoudrost Jediného, jak všeobsáhlé vzájemné zasahování proudů Boží Vůle vytvořilo tuto velikou světlou přípravu, v níž se nyní dokonává Svatý soud.
Kvůli Synovi dovolil Pán připravit lidské duchy, kteří prosili, aby směli sloužit, kteří zasaženi oblažujícím pohledem Zrozeného ze Světla úpěnlivě prosili, toužíce následovat Ho. Mnoho jasných zralých duchů klečelo kdysi na Patmosu, mnoho Světlem prožhavených, k výšinám usilujících duší, které stály již u brány věčnosti, se zaslíbilo Synu Božímu v blažené oddanosti.
Byli připravováni věčnou péčí a přesto se jen nemnozí nyní na Zemi dostavili, sloužíce, k domu svého Krále.
Přes veškerou námahu ze Světla duchové klesli, a jestliže ještě nyní chce soud leckterého z nich vyburcovat, aby zahanbeně přispěchal sem v poslední chvíli, většina se již zřítila do hlubin, z nichž je již nemůže vyvést žádný paprsek Světla.
Oni zklamali a hněv a bolest Věčných žaluje nad tímto ohromným příkopem, v němž leží tak mnoho promarněné síly a milostí ze Světla, které měly ulehčit pozemské cesty Syna Božího a mohly vést k jedinému vítěznému pochodu.
Proto uvolňuje Pán nadále pásky z očí těch, kteří nalezli cestu k domovu, neboť mají jasně vidět a poznat, jak nepřekročitelná hora lidské viny byla nakupena před Zrozeným ze Světla, před Pomocníkem a Soudcem. Ta hora musí být odstraněna v bouři soudu, musí zmizet a musí se na tom podílet jeden každý lidský duch, jestliže se nechce zřítit do hlubin s padajícím kamením.
Těžký bude soud!
Vy, pozemští služebníci, smíte poznat, abyste vděčně stáli v žáru hněvu, abyste věděli, jakou malou cenu jste měli všichni dohromady pro Svatou shovívavost a milost Pána, vy, kteří sami nyní v plamenném hněvu soudu nejste ještě úplně vyprahlí.
V soudu jsou to jedině duše zpečetěných, k nimž občas bude přitékat pomáhající paprsek slitování. Všichni ostatní však musejí nejprve prožít paprsek hněvu, než jim bude moci býti poskytnuta útěcha od Věčné Vůle.
Vy, služebníci Hory, vy nositelé Světla v nížině, vám svítí ještě Svaté slitování Věčného. Předávejte proto z této milosti lidstvu dále, darujte jim modlitbu a pomáhající myšlenku v každém pozemském dnu. Jen tak budete hodni věčné Milosti Pána!