Štvorcová mriežka, prečo, čo tým niekto sleduje?

https://www.youtube.com/watch?v=VEsdgsoE5AE

A už je zase toho dosť okolo Slnka...BDEJME! Vyliatie sily skrze Syna Človeka prinesie veľké zmeny....

https://www.youtube.com/watch?v=3nXDAs2fEOY

J.A.S.

BDEJME!!!

"Príchod Syna Človeka!

29Hneď po súžení oných dní zatmie sa slnko, mesiac nevydá svetlo, hviezdy budú padať z neba a nebeské mocnosti sa pohybovať. 30A vtedy sa zjaví znamenie Syna Človeka na nebi, všetky kmene zeme budú vtedy nariekať a uzrú Syna Človeka prichádzať na nebeských oblakoch s veľkou mocou a slávou. 31Potom vyšle svojich anjelov s hlučným trúbením a zhromaždia Jeho vyvolených zo štyroch strán, od jedného konca nebies po druhý koniec. 32Od figovníka sa učte podobenstvu: keď mu ratolesť mladne a lístie pučí, viete, že je leto blízko. 33Tak aj vy, keď uvidíte všetko toto, vedzte, že je blízko, predo dvermi. 34Veru vám hovorím: Nepominie sa toto pokolenie, dokiaľ sa všetko toto nestane. 35Nebo a zem sa pominú, ale moje slová sa nikdy nepominú. 36No o tom dni a o hodine nevie nikto, ani nebeskí anjeli, ani Syn, ale jedine Otec. 37Lebo ako bolo za dní Nóacha, tak bude pri príchode Syna Človeka; 38ako totiž v dňoch pred potopou jedli a pili, ženili sa a vydávali až do toho dňa, keď Nóach vošiel do korábu, 39a nič nespozorovali, až prišla potopa a zmietla všetkých: tak bude aj pri príchode Syna Človeka. 40Vtedy dvaja budú na poli, jeden bude vzatý, druhý ostane; 41dve budú mlieť na mlyne, jedna bude vzatá, druhá ostane. 42Preto bdejte, lebo neviete, v ktorý deň príde váš Pán. 43Uvedomte si: keby hospodár vedel, o ktorej nočnej stráži príde zlodej, bdel by a nedal by sa mu vlámať do domu. 44Preto aj vy buďte pripravení, lebo Syn Človeka príde v hodinu, o ktorej sa nenazdáte!" Matúš - 24. kapitola.

https://www.youtube.com/watch?v=h8SbEuiKv84

Na konferencii Obrana a bezpečnosť štátu konanej 6.3.2018, kde vystúpil aj pán Vladimír Mečiar, bolo povedané, že najbližší termín konania konferencie s vystúpením pána Mečiara bude 9.4.2018 v Nitre. Od organizátorov konferencie som sa dozvedel, že avízovaná konferencia v Nitre síce bude, ale nie 9.4.2018! Tí, ktorí by sa chceli na nej osobne zúčastniť, nech sledujú oznam o dátume a mieste konania konferencie na webovom portáli napalete.sk.

Dobry den, chcem sa spyat, kde na webe napalete.sk konkretne najdem datum tej konferencie? Priamo na uvodnej stranke?
Dakujem za odpoved.
Peter

Viac neviem, ako som uviedol. Ale asi to bude zrejmé z úvodnej stránky, lebo info o konaní predchádzajúcej konferencie tam takto bolo.
Pekný deň, prajem.

Úžasné video! Skrytie NASA o UFO v našej slnečnej sústave alebo pozorovanie planéty X - marec 2018 Objekt UFO - Planéta X sa pohybuje veľmi rýchlo! Potom sa zastaví a bez zmeny veľkosti sa posunie späť na Slnko. NASA hovorí, že je to Merkúr alebo Venuša. Veľmi zábavné) Pozrite sa na planetárium na pozícii planéty vzhľadom na Slnko a na rýchlosť planét! NASA hovorí, že je to planéta! Naozaj? Môže planéta zmeniť svoj tvar, veľkosť a žiaru tak, ako ju môžeme vidieť? Zapnite si svoju myseľ!
Preklad cez Google prekladač.

https://www.youtube.com/watch?v=yMT9xA46hL4

Nakoľko najväčšie tzv. kresťanské cirkvi obhajujú viac záujmy cudzích náboženstiev než potreby vlastných veriacich, pričom sa tvária, že nevidia genocídu, prenasledovanie a doslova likvidáciu kresťanských obcí po svete, hlavne v Ázii a v Afrike, je možno najvyšší čas vyslať do celého sveta aj čosi kresťanské – pozdrav AHOJ.

AHOJ je pozdrav, ktorý dávno už u nás zdomácnel a žiaľ, aj zovšednel. Pozdravujú sa ním nielen deti, ale aj dospelí.
Pozdrav „ahoj“ ale nie je len také nejaké obyčajné, bezduché oslovenie.
Koľkí z nás poznajú pravý význam a pôvod pozdravu AHOJ? Čo vlastne znamená AHOJ?
Málo známym faktom je, že AHOJ bol pôvodne obľúbeným pozdravom námorníkov. Skratka „AHOJ“ bola totiž napísaná na prove mnohých lodí.

Pozdrav AHOJ je skratkou latinských slov: „Ad HOnorem Jesu“ - KU CTI, KU SLÁVE JEŽIŠA! To je podobné, ako keď sme často počuli: „POCHVÁLENÝ BUĎ, PÁN JEŽIŠ KRISTUS!“.

A tak by som chcel aj ja dnes pozdraviť všetkých ľudí na Zemi, ako aj zosnulých (verím, že sa pridáte ku mne, každý potichu v duchu sám za seba), a pošlime do celého vesmíru tento náš spoločný pozdrav „Ad Honorem Jesu“, aby sme KU CTI a V SLÁVE JEŽIŠA KRISTA kráčali do svetlých výšin, aby sme čo najskôr mohli doputovať DOMOV.

AHOJ!… AD HONOREM JESU!



https://www.youtube.com/watch?v=gxDaUz7EPHA&feature=youtu.be
https://rutube.ru/video/391cddebc98c59957a6289aee579e344/

so slovenskými titulkami:
https://www.youtube.com/watch?v=FOU3GRPhyhI
https://rutube.ru/video/46852e8fd0a2733052a9d5202cb51530/

A v tretí deň sa vám ukážem...

A to ukázanie už nenieslo telo pozemské, to bolo premiestnené niekoľkými učeníkmi, ktorí Ježiša milovali, aby nedošlo k jeho zneucteniu. Preto telo sa nenašlo v hrobe, kde bolo po ukrižovaný uložené.


Čo je pozemské, to musí ostať zákonite na Zemi, nech už ho nosí aj sám Syn Boží.

Dôkazov je viac, že to tak bolo, že Ježiš už nenosil telo pozemské, Mária Magdaléna ho nespoznala, tak ako dvaja učeníci, s ktorí s ním išli po ceste a rozprávali sa s ním hodnú chvíľu, tak ako prišiel medzi učeníkov, hoci dvere boli zatvorené...

Áno, Syn Boží sa na tretí deň ukázal, ostal tu ešte nejaký čas, lenže nie v tom pozemskom tele, ale v tele jemnohmotnom, ktoré tiež odložil, tak ako všetky obaly, až ostalo už len to Božie, keď sa navrátil k svojmu Otcovi Bohu, ktoré boli nutné, aby mohol sem na Zem prísť a dať ľudstvu Slovo Božie!

"„VELIKONOČNÍ JITRO zalilo celou zemi zářivým světlem. Ke hrobu Syna Božího
se vydalo několik žen. Mlčky kráčely mezi poli a na jejich tvářích
bylo vidět hlubokou vážnost. Brzy došly ke hrobu, ale zděšeně hleděly na
zející otvor před sebou. Opodál ležel odvalený balvan.

Rozechvělé ženy vstoupily do úzkého hrobu. Byl prázdný! Na zemi ležel
kus plátna, jediné, co po Ježíši zbylo…

V JERUZALÉMĚ seděl Jan u Marie. »Splnili jsme tvé přání, matko. Zanesli
jsme jeho mrtvé tělo tam, kam sis přála! Teď je v bezpečí, chráněno před
lidskou zvědavostí a zvůlí. Lid se nikdy nedoví, kde je jeho tělo pochováno.

«
A během jeho řeči se jim zjevil Syn Boží. Oběma rukama jim žehnal
a usmíval se na ně.

Jan uchopil Marii za ruku: »Vidělas ho, máti?«

»On žije, je s námi,« odpověděla tiše Maria.
Pak sklonila hlavu a potichu řekla: »Jane, teprve teď, kdy mám většinu
života za sebou, jsem dospěla k poznání, že uplynul jako krátký okamžik,
který jsem nechala minout bez užitku. Až do této chvíle jsem nepochopila
smysl svého života!« Zvedla ruce.

»Pane! Nejsem hodna být nadále Tvou služebnicí.« Zmocnilo se jí zoufalství.
Jan mlčel. Nenašel žádné slovo útěchy.

Konečně se Maria vzchopila. Vstala a sbalila si své věci.

»Kam tě to žene?«

»Chci domů, pokusit se najít klid v péči o své syny a v práci pro ně.«

»A myslíš si, že by to bylo správné? Myslíš, že tím napravíš, v čem jsi
pochybila? Místo abys teď radostně napnula všechny své síly a sloužila
Ježíši, chceš se vrátit do všedního života? Potřebují tě tvoji synové tak
nutně? Cožpak nemáš povinnost být radostným člověkem a sloužit svému
Bohu?«

Maria beze slova pohlédla na Jana. V jejím nitru probíhal boj. Pak v ní
však jasně, vítězně vzplálo vše, co bylo léta v klidu. Mariina tvář se naráz
změnila: »Ano. Chci mu sloužit!«

Jan jí podal obě ruce…

Oba opustili město. Maria se ještě jednou vrátila domů a uspořádala
všechny své záležitosti. Po svatbě nejstaršího syna svěřila všechno jeho
ženě a rozloučila se."

Z knihy - Z Doznělých Tisíciletí

J.A.S.

Keby nebola daná dôvera Pellegriniho vláde koncom marca 2018, čo by nastalo? Kto by tu vládol? Bolo by to lepšie, horšie?
Odpovedzme priamo. Bolo by to menšie alebo väčšie ZLO!
Jednoducho ZLO!
A ten, kto pozná aspoň základy z Pravdy, vie, že VŠETKO MUSÍ BYŤ NOVÉ.
VŠETKO!
Až po pozretí príspevku Mariana Kotlebu (doleuvedený link) som si naplno priznal, že naozaj hra na slovenskú ľavicu a pravicu, na demokratov versus liberálov po celom svete, je iba tá istá špinavá minca s dvomi navonok protichodnými stranami, kde človek ako taký je úplne na vedľajšej koľaji.
https://gloria.tv/video/Xf12zFyNfRQ63PZoSVyJHeoCY

Dodávam k tomu za seba samého.
Toto už my, pozemšťania, do poriadku sami nedáme, v samozničení na všetkých frontoch sme zašli príliš ďaleko. A čo bude teraz nasledovať, čo bude s nami?
Každý z nás sa ocitne na vlastnom osudovom rázcestí, kedy si budeme musieť vybrať: DOBRO + PRAVDA = VEČNOSŤ alebo ZLO + LOŽ = ZÁNIK. Buď – alebo!
Do uší mi v tejto súvislosti znejú slová Syna Božieho, aby sme sledovali znamenia na nebi.
Takže vítajme s otvoreným srdcom blízku budúcnosť, napriek odpornému a jedovatému bahnu, ktoré sme si na svoju púť Stvorením naznášali sami a cez ktoré sa teraz pre svoju záchranu budeme musieť prebrodiť! Odvážne vpred!

Nasleduje:
ZNAMENIE SYNA ČLOVEKA NA NEBI a PRÍCHOD SYNA ČLOVEKA V OBLAKOCH ....... a potom TISÍCROČNÁ RÍŠA – víťazstvo Pravdy, Spravodlivosti a Lásky na Zemi.

Veru nedáme, preto prichádza Veľká očista, preto prichádza sem Kráľ kráľov a Pán pánov IMANUEL ako kráľ Tisícročnej ríše...Len on má tu moc, to tu zmeniť, lebo jeho podporuje sám Boh Otec...

"Radujte se, neboť Božská spravedlnost se blíží! Působí již ve všech zemích této planety! Pohleďte na ten zmatek! To jsou důsledky blížící se Boží vůle! Je to nastávající očista!

!!!Bylo zaslíbeno, že noha Vyslance Božího nevstoupí do prachu toho, co bylo!!!

Z toho důvodu vyžívá se již nyní všechno, co je v sobě mrtvé, co je mezi lidmi nesprávné v hospodářství, ve státě, v politice, církvích, sektách, národech, v rodinách i v jednotlivcích. Všechno, vše bude nyní vytaženo na Světlo, aby se zjevilo a současně na něm soudilo! Také to, co dosud mohlo skrytě v klidu odpočívat, musí se ukázati tak, jak skutečně jest. Musí se projevit a na konec v sobě i nad jinými zoufat, v sobě se rozpadnout a rozprášit. Není již ničeho na zemi, co by bylo Jemu se líbící1)!

Tak to vaří pod tlakem Světla již dnes ve všech zemích a na všech místech. Nouze a bída vzrůstají, až přijde zoufalství. Konečně zůstane jen beznadějnost a vědomí, že ti, kteří chtějí pomoci, mají jen prázdná slova a svá sobecká přání, že však žádné pomoci přinésti nemohou! Bojovníci Grálu letí jako smršť na hlavami všech a bijí ostře tam, kde se hlava nechce sklonit.

Pak teprve vznikne pravá půda, která opět bude úpět o Boží pomoc! Po vraždě a žhářství, hladu, moru a smrti, po poznání vlastní neschopnosti!

Uprostřed zoufalství začnou však pomocníci ve službě Grálu plnit svou úlohu! Nastane veliká výstavba.

Nikdo jiný nemůže jinak přinésti zlomeným pomoc. Pak mají býti svobodni, osvobozeni od tlaku temna! Mají však býti také svobodni sami v sobě! Býti svobodným sám v sobě může však každý jen sám. K tomu však musí vědět, co svoboda znamená, co svoboda je.

Svobodný jest jen ten člověk, který žije v zákonech Božích! Jedině tak a ne jinak stojí nestísněn a neomezován v tomto stvoření. Všechno mu pak pomáhá, místo aby se mu kladlo do cesty. „Slouží“ mu, poněvadž je správným způsobem používá."

Poselství doznívá - Oddanost.

J.A.S.

Môže si každý hovoriť, čo chce, myslieť si, čo chce, ale jedine Kotleba...dnes...hovorí tak, ako to naozaj je. tu na tom našom Slovensku...Na našom? Na to nech si už odpovie každý sám, keď vidíme, že kde je dnes Slovensko!

Doznelo ,,Hosana", následne je Ježiš zrádzaný, mučený, posmievaný, a nakoniec ukrižovaný tými, ktorí už dlhý čas to pripravovali. Pravdu a Boha ozaj nemilovali, inak by tak nekonali, len po jednom bažili, aby hlásateľa Pravdy umlčali, aby tak nestratili moc nad ľuďmi.


Je dokonané!, to mohli všetci počuť, prizerajúc sa na tento zločin, na túto úkladnú vraždu. Brána raja, ktorá sa otvárala, sa zavrela. Veľká bolesť a smútok prebehla celým stvoreným, že až kam je schopná zájsť ľudská zlovôľa, kde BOH a cit už nemá miesta. Kde temno vládne, tam lásky a dobra už pomaly niet.


Len syčanie hadov bolo počuť, mysliac si, že víťazstvo je na ich strane. Ale Ježiš v tej chvíli stal ako víťaz, nebál sa položiť svoj život za Pravdu, ktorú hlásal, v tej chvíli bol oslobodený od ľudskej zlovôle a tyranii! Nezlomilo ho nič a nikto. Ich prehra bola v tej chvíli dokonaná, a oni to vedeli. Preto ten posmech pod krížom, lebo zúfalstvo a strach v nich a okolo nich sa začal ešte viac stupňovať. Oni vedeli, že čo ich zato čaká, a predsa to urobili, mysliac si, že aspoň takto vyhrajú nad Bohom. Ale opak bol pravdou, zákony Boha pracujú s úplnou presnosťou, bezohľadne a neúprosné, nepýtajúc sa, či si niekto myslel, že bol v práve alebo nie, ale či to bolo v súlade zo zákonmi BOHA a s jeho vôľou! Preto ten strach ich tvárach. Preto to zúfalstvo a hrôza, lebo oni vedeli, čo ich bude už čoskoro očakávať. Preto aj to besné prenasledovanie, ktoré sa dialo potom, lebo strach, hrôza a zúfalstvo im nedalo už pokojné spať. A pokojný spánok neprichádzal...a neprichádza, len zúfalstvo, hrôza, strach a prehra v radoch tých, ktorí siahli na život Ježiša! To je ich výslužka, to je ich batoh, ktorý si nesú už dlhé veky, pokiaľ si svoju vinu nepriznali, pokiaľ si svoju vinu, tak ťažkú neodčinili.


Zelený štvrtok je dňom tej najväčšej zrady, a Veľký piatok je dňom úkladnej vraždy! A napriek tomuto faktu sa to oslavuje, už veľmi dlhý čas, ako Bohom chcene dianie. Ale opak je pravdou, ale to cirkevný svet nezaujíma, hlavná vec, že žije v tom veľkom omyle, že to tak bolo Bohom chcené...


Ľudstvo sa zvrhlo ešte viac, lebo verilo viac cirkvám ako Bohu. Preto blúdi a padá, lebo stále nechápe, že oslobodenie a vzostup nevedie skrze túto úkladnú vraždu Spasiteľa, ale len skrze Slovo, ktoré nám tu zanechal.



2000 rokov na nápravu stačilo, teraz prichádza veľké zúčtovanie pre každého...!!!

"Před Pilátovým domem se shromáždil velký dav lidí. Pověst o Ježíšově zatčení se přes noc rozšířila po celém Jeruzalémě. Židé se cítili být podvedeni. Byli přece připraveni, že o velikonocích rozpoutají povstání, a Ježí- šovo zatčení jim v tom zabránilo.

Všemi ulicemi probíhali hlasatelé a zveřejňovali vyhlášku kněží, že Ježíš je vinen rouháním se Bohu. Lidé se sbíhali k Pilátovi. Jejich rozhořčení neznalo mezí.

Zapomněli na Ježíšova slova, která se dotkla jejich srdcí. Všichni teď měli v srdcích jen hněv a zklamání. Proklínali ho! Chtěli jeho smrt stejně, jako ji chtěli kněží. Stáli všichni na straně kněží, protože zvěst, kterou kněží vyslali, byla tak pobuřující, že je zmátla. Každé slovo bylo otráveno a pálilo je. Nedopřávalo čas k úvaze.

Tak byla vzbuzena nálada proti Ježíšovi. Ale to Pilát netušil, když vstoupil na balkón svého domu, aby v tento den jako každoročně propustil lidu jednoho z vězňů. Zeptal se, koho má osvobodit, zda loupežného vraha Barabáše nebo Ježíše. Velmi se podivil, když dav rozhodl proti Ježíšovi. poodstoupil zpět a dal přivést Ježíše k sobě na balkón. Jakmile lid spatřil Syna Božího, začal křičet.

Pilát si to neuměl vysvětlit a pokusil se přesvědčit lid o Ježíšově nevině. Zdola se však ozval ještě divější ryk.
»Ukřižuj ho!« vykřikl pronikavý hlas a lidé se bouřlivě přidali: »Ukřižuj ho!«

Pilát stále ještě váhal:
»Neshledávám na něm žádnou vinu!«

Jeho slova padla jako kapky vody do ohně. Zasyčela a proměnila se v páru. Přesto nebyl Pilát ochoten dát tohoto muže ukřižovat. Chtěl ho zachránit.

Náhle však padla výhrůžná slova z úst, která nepatřila obyčejnému člověku z lidu. V davu stál nepoznán jakýsi člověk… Kaifáš! A hrozil Pilátovi, že porušuje svou povinnost! Je totiž povinností každého Římana dát velezrádce popravit!

To nemohl říci nikdo jiný. Tato lest by nenapadla nikoho jiného. Mohl na to přijít jen Kaifáš, který Ježíše strašlivě nenáviděl a svou školenou špatností ihned poznal tuto poslední příležitost.

Zvítězil tak nad Římanem Pontiem Pilátem. Ten pokrčil rameny a ponechal Ježíše jeho osudu.

Učinil, co mohl učinit. Víc nemohl. Co mu záleželo na tom, zda je na světě o jednoho dobrého člověka víc nebo míň? Nemohl přece pro něho dát v sázku své postavení!

Ježíše opět uchopili muži hrubých pěstí a postrkovali ho vpřed. Naložili mu na rameno kříž a trnovou korunu mu přitiskli pevněji na hlavu. Pak zamířili na Golgatu.

Cesta tam byla těžká a dlouhá. Lidé stáli po stranách cesty a zvědavě přihlíželi. Ježíš kráčel pod tíhou kříže tak rychle, jak jen mohl, ale jeho tělo bylo již příliš vysíleno. Když se ubíral touto cestou, bylo v něm málo myšlenek. Jen jednou měl dojem, že slyší svou matku. Vzhlédl a spatřil Mariin obličej. Maria stála zaklíněna v davu a v očích měla výraz zoufalství.
Usmál se na ni, aby ji uklidnil.

Kříž tížil Ježíše stále víc a strhával ho téměř k zemi. Náhle uslyšel, jak jeden z vojáků říká:
»Vždyť nám umře už na cestě! Nemůže kříž dál nést.«

Ježíš viděl lidi již jen jakoby přes hustou mlhu. Slova kolem sebe už té- měř nevnímal. Cítil, jak se mu podlamují kolena, a najednou ležel na zemi.

Tento kratičký klid na něho působil blahodárně. Ježíš by tak nejraději ležel dál a už se neprobudil. Ucítil ale, jak ho někdo kopl do boku. Vzchopil se proto k další cestě.

Kříž teď nesl kdosi jiný, Ježíš však již nic neviděl. Nevěděl, jak se dostal na Golgatu. Věděl jen, že došli na místo, protože když chtěl pokračovat v cestě, zadrželi ho. Nejistě stál a vyhaslýma očima hleděl kolem sebe.

Za hlasitých povelů vojáci vztyčili kříž. Pak přistoupili k němu. Tři muži z něho tvrdou rukou strhli plášť i oděv. S křížů, které již na Golgatě stály, se ozýval křik. Viseli na nich dva zloději čekající na smrt. Ježíš zvedl oči a pohlédl do jejich zkřivených tváří.

Cítil, jak mu vojáci omotávají kolem těla provazy a jak ho pomalu vytahují nahoru. Na jeho smysly se ukládala mlha. Pak jím však projela pronikavá bolest a přivedla ho opět k vědomí. Hřebem mu probili nohy; jako oporu měly pod sebou jen malý špalíček dřeva. Ježíš pevně sevřel rty. Neozval se ani hles bolesti… nic…! Také když mu probíjeli ruce hřeby, zůstal Ježíš zticha.

Schýlil hlavu a brada mu spočívala na prsou. Nikdo nepozoroval, že trpí. Nekřičel a to znovu popudilo lůzu proti němu.
»Jestliže jsi Syn Boží, pomoz si sám! Ty jsi ale pomáhal jen jiným! Podívejte, sám sobě pomoci neumí. Sestup s kříže!«

Taková slova pronikala vzhůru k ukřižovanému. A zloděj visící vedle něho škubal provazy, jimiž byl připoután, a posmíval se mu, ještě když umíral. Vtom z druhé strany zazněl bolestný hlas:
»Pane, vzpomeň si na mě, až půjdeš do svého království!«
A Ježíš poprvé po delší době promluvil:
»Ještě dnes budeš v ráji!«
Jeho smysly opět obestřelo šero. Ježíš neviděl lidi plačící pod křížem.

Jen jednou ještě procitl a podíval se na hlavy těch, kteří pro něho truchlili. Uviděl Marii, vedle ní Jana a vlídně pravil:
»Pohleď, to je tvůj syn. A Jane, to je tvá matka!«

Lidé se znovu začali posmívat. Tu Ježíš pravil:
»Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.«

Pak nastalo ticho.

Teprve po několika hodinách otevřel Ježíš ještě jednou oči a poprosil o vodu, protože žíznil.

Jeden z vojáků vstal od hry v kostky a na tyči mu podal namočenou houbu. Potom bylo všechno opět jako dříve…

Ježíš byl již téměř v bezvědomí. Ještě jednou před něho předstoupil Lucifer. Ježíš se ulekl a zvolal:
»Otče, proč jsi mne opustil?«

Tu zlý zmizel a Ježíš spatřil nepřehledné zástupy světlých pomocníků. Poznal je, všechny, kdo ho doprovázeli na zemi, a naplnila ho blažená radost. Se rtů mu tiše splynulo:

»DOKONÁNO JEST!« "

+

A PŘED
ZRAKY VIDOUCÍHO OPÃT ZAPLANULA SLOVA.
VELIKÁ, SVĚTLÁ A VZNEŠENÁ,
HROZIVÁ, A PŘECE ZASLIBUJÍCÍ, ZÁVAŽNÁ.

TVOR SE POSTAVIL
PROTI LÁSCE A ZÁKONU.
NYNÍ BUDE NÁSLEDOVAT SOUD!´


TÍM SE SPLŇUJE DRUHÉ DĚNÍ V MEČI.
PÍSMO ZAHALILO KRVAVÉ RUDÉ VLNĚNÍ.
Z NĚHO VÍTĚZNĚ VZNIKL ZÁŘÍCÍ KŘÍŽ V KRUHU
A ROZPTÝLIL VŠECHNO TEMNÉ
KNIHA VELIKÉHO STVOŘENÍ VŠAK
NYNÍ ZŮSTALA ZRAKŮM OTEVŘENA!


Z knihy - Z Doznělých Tisíciletí


Ján Anton Sloboda.

Ježiša zradil Judáš a deň pred Veľkou Nocou bol Syn Boží zatknutý.

O necelých dvetisíc rokov neskôr, takisto na Zelený Štvrtok, roku 2000, došlo k inému prepadu komanda a zatknutiu – Vladimíra Mečiara.
Významná symbolika.
https://www.youtube.com/watch?v=XFK7LkRGdRk
https://www.youtube.com/watch?v=9NXoiHMphN4

Temno sa už ani neskrýva.
Pozemské ľudstvo si bude musieť prežiť globálne utrpenie Veľkého Piatku, aby sa mohla časť z neho dožiť aj Vzkriesenia.

Teraz musí byť všetko dohnané ku konečnému rozuzleniu. Svetlo, prenikajúce do temnoty tejto zeme, ktoré vybičovalo ku príkladu i trvalé zbrojenie s myšlienkami na vojnu tak, že vznikla vojna más. Podnet k tomu dalo iba ľudské myslenie, ľudské chcenie, ľudská opatrnosť a ľudský strach. Tým človek postavil do stvorenia formy, ktoré hnané zosileným Svetlom mocne vzrástli do kvetu a do plodu, teda k činu. Museli narásť, ako všetko, čo sa teraz vo stvorení ešte nachádza vo formách, bez ohľadu na to, akého sú druhu.


Musia rásť, súc pritom Svetlom pozdvihované a posilňované pre ďalšie jestvovanie, ak zákonom tejto sily Svetla zodpovedajú, alebo sú len posilnené, aby sa v prudkom vyrastaní na tejto sile Svetla zlomili a tým sami seba odsúdili, ak zákonom tejto sily Svetla nezodpovedajú, a nemôžu s ňou preto docieliť spojenie. Pritom sa všetko nesprávne samo v sebe vyžije až na smrť tým, že to všetko teraz dospeje k viditeľnému prejavu, a to aj to, čo by sa rado ešte skrylo. Nič sa naďalej nemôže udržať skryté pod tlakom Svetla, musí to von, musí na denné svetlo, musí ukázať v čine svoje plody! Aby sa v tom celkom presne spoznalo, aké skutočne je. A to všetko samo od seba.


Tu nepomôže už nijaké vzpieranie sa, nijaké rozumové mudrovanie, ktoré sa mohlo doteraz často osvedčiť v temne a prítmí tohto veľkého zmätku. Všade musí byť Svetlo! Podľa samočinných a teraz mocne zosilených základných zákonov tohto stvorenia. Človek so svojím chcením nie je už ničím v mohutnom súkolesí, ktoré Božskou silou znova preniknuté zrýchľuje svoje pôsobenie, aby rútiac sa vpred, vykonalo očistu a v nej sa obnovilo!

ABDRUSHIN - Kastovníctvo, spoločenské zriadenie.

Keby si kresťanské cirkvi plnili tie úlohy, ktorých plnenie predstierajú pred svojimi veriacimi už 2000 rokov, nebola by dnešná Európa v tak úbohom stave a úpadku – morálnom, aj spoločenskom. Každému fyzickému ako aj duševnému útoku a rozvratu zvonku a zvnútra by sme hravo odolali.
Pred 13-timi rokmi som zverejnil úvahu Veľký Piatok 2005, a to som ešte vôbec netušil, čo sa bude na Starom kontinente diať.
Nebedákajme nad premrhanými rokmi, pozrime sa najprv do vlastného srdca, a potom sa môžeme s úspechom pustiť do upratovania aj svojho okolia...



Veľký Piatok (2005)

Na Veľkonočné sviatky si kresťania každoročne pripomínajú veľké udalosti, ktoré sa odohrali pred dvomi tisíckami rokov. Kríž sa stáva pre nich v tento deň znamením spásy.
Ježiš bol zradený Judášom, potom odsúdený na podnet židovských kňazov, mučený a nakoniec zavraždený ukrižovaním na kríži na Golgote, aby sa nakoniec ukázal opäť svojim učeníkom a apoštolom, hoci už v inej podobe (v inom tele), ako je to spomenuté aj v Biblii (Marek-16/12).
Ježiš nezaprel svoje učenie, pretože bol vteleným Slovom Božím a pre toto bol ochotný pokojne ísť aj na mučenícku smrť, o ktorej vopred vedel, že je neodvratná. Poznal skazené ľudstvo a poznal aj svojho zradcu.
Nebál sa položiť svoj pozemský život za pravdu, ktorú hlásal a stal sa tak vzorom pre mnohých ďalších mučeníkov, ktorí ani v budúcnosti nezapreli svoju vieru a pravdu, aj keď po ukrutnom mučení museli takisto bolestne opustiť túto Zem.
 
Mnohí dnešní veriaci si myslia, že záleží len na jednej veci, a to, či sme pod PRIKRYTÍM BOŽÍM, alebo nie.
Podľa týchto vysvetliviek sa chce „veriacim“ naozaj tvrdiť, že Pán Ježiš zaplatil svojou smrťou všetky naše dlžoby a hriechy, a tak Boh pod týmto Ježišovým prikrytím už nevidí našu hriešnosť a tým sme vlastne u Boha prijatí – spasení.
Ó, ako je tam všetkým tým „pokorným“ hriešnikom príjemne a hlavne bez obáv o ďalší svoj osud. Môžu tam kľudne podriemkavať s tým, že budú vynesení do Raja ...
Cirkev a jej nasledovníci si vlastne takto z Boha urobili sluhu! On pošle svojho Syna pozemšťanom na pomoc, oni Ho zavraždia, ale namiesto trestu budú hriešnici spasení, pretože túto vraždu svojvoľne vysvetľujú ako Bohom chcenú. Ale potom by predsa Judáš nemohol byť zradcom, ale nástrojom spásy. Prečo sa vlastne obesil? Nebodaj z toho dôvodu, že podľa týchto vysvetliviek prispel aj on ku spáse ľudstva?!
Takisto sa mnohí odvolávajú v tomto na niektoré výroky v Biblii o spáse ľudí skrze ich vieru v Ježiša. Títo si však neuvedomujú, že viera v Syna Božieho nespočíva v pasívnom prijímaní obete Ježišovej na kríži, ale v aktívnom napĺňaní slov Ježišových, teda Slova Božieho v každodennom živote!
Len veriť, ale nežiť podľa Slova Pánovho, nestačí. To je aj v Biblii jasne potvrdené na mnohých miestach.
 
Pozrime sa ale, čo na tému „Spravodlivosť Božia“ hovorí Ježišovo podobenstvo o zlých vinohradníkoch (Evanjelium podľa Marka, 12.kapitola):
<1 Potom im začal hovoriť v podobenstvách: "Istý človek vysadil vinicu. Obohnal ju plotom, vykopal jamu a postavil vežu. Potom ju prenajal vinohradníkom a odcestoval. 2 V stanovenom čase poslal k vinohradníkom sluhu, aby od nich prevzal podiel úrody z vinice. 3 Ale oni ho chytili, zbili a prepustili späť naprázdno. 4 Znova k nim poslal iného sluhu. Tomu prebili hlavu a potupili ho. 5 Poslal ďalšieho, toho zabili. A ešte mnoho iných: niektorých zbili, iných pozabíjali. 6 Mal ešte jedného, milovaného syna. Napokon k nim poslal i jeho, lebo si povedal: "K môjmu synovi budú mať úctu." 7 Ale vinohradníci si povedali: "To je dedič. Poďte, zabime ho a dedičstvo bude naše!" 8 Chytili ho, zabili a vyhodili z vinice.
9 Čo teda urobí PÁN vinice? Príde, vinohradníkov zahubí a vinicu dá iným.“>
 
Tu je predsa tiež spomínaný pán a tí, ktorí mali na jeho majetku pracovať. Tu tiež zabili syna pána vinice. A ako to dopadlo? Tak, že vrahovia boli beztrestne oslobodení, dokonca spasení naveky? Neboli snáď vyhubení a vymenení inými vinohradníkmi?
 
O čom teda hovorilo toto podobenstvo od Syna Božieho? Len tak pre nič za nič bolo vyslovené? Nebolo v ňom skryté varovanie pozemskému ľudstvu?
Alebo bolo o tom, aby ľudia, keď zabijú Syna Majiteľa Zeme a všetkého, čo existuje, Syna nášho Stvoriteľa, budú za túto vraždu ešte aj odmenení tým, že ich hriechy zoberie na seba práve táto obeť ich násilia – Syn Boží?! Kvôli tomu vyslovil Ježiš toto podobenstvo?
Kvôli tomu, aby boli v podobenstve nevďační nájomcovia – vrahovia potrestaní, kým v skutočnosti pozemskí hriešnici majú byť na Zemi, ktorú tiež dostali do prenájmu, touto vraždou na Synovi Božom ešte aj spasení?! Za koho sa títo ľudia, ktorí oslavujú Ježišovo zavraždenie, považujú pred Bohom?! A za koho majú títo tzv. kresťania svojho Stvoriteľa?
Podľa tohto by ale nemali byť pozemšťania pokornými služobníkmi Božími, ale práve Boh aj so Synom Božím by mal slúžiť ľudstvu a mal by byť veľmi rád a samozrejme odmeniť každého, kto povie, že v Boha verí! Skutky podľa nich nie sú dôležité. Tie podľa tohto nepôjdu za nikým, lebo to nepovažujú zlí vinohradníci za podstatné. Podstatná je „PRIKRÝVKA“. Čo tam po Božích zákonoch, prikázaniach, podobenstvách ...
No to je naozaj skvelé!
 
A tí ostatní hľadajúci, ktorí chcú žiť podľa Božích zákonov a Jeho prikázaní, teda podľa Božej vôle, ale nehlásia sa ku žiadnej pozemskej cirkvi, či náboženskej obci alebo sekte, sú horší? Aj oni predsa hovoria, že sú voči Bohu ničím a mohli vzniknúť len z milosti Jeho vôle. Rozdiel je len v tom, že kým sa tzv.kresťania a im podobní utešujú, že Ježiš zmyl ich hriechy svojou smrťou na kríži a v tom pre nich spočíva spása, Pravda je iná.
Veľký Piatok označujú katolíci (viď liturgický kalendár) ako „Slávenie utrpenia a smrti Pána“. Tieto slová predsa jednoznačne vyjadrujú presný význam, ináč by neboli použité a namiesto nich by sa použili iné slová.
Oni teda oslavujú v toto smutné výročie zradu, lebo aj v Biblii je to tak pomenované, oslavujú utrpenie a následne aj vraždu ľudí na Synovi nášho Stvoriteľa! To je ale hrozná zvrátenosť! Ba nie, žiadna zvrátenosť, to je to najhrubšie rúhanie sa Bohu a neustále každoročné opakovanie ukrižovania Syna Božieho Ježiša na kríži !!!
 
Syn Boží, Ježiš, bol vteleným Slovom Božím na Zemi. On hlásal Slovo Božie a toto Slovo Božie sa aj po Jeho pozemskej smrti ďalej šírilo prostredníctvom apoštolov a neskôr čistými ľuďmi. V tomto Slove Božom, ktoré osvietilo temnoty, prišla na Zem spása!
Pán Ježiš Kristus je náš Spasiteľ! Ale Jeho spása nespočíva v tom, že Ho ľudia dali zabiť, nespočíva v Jeho utrpení, ale Jeho spása spočíva v tom, čo je večné – SLOVO PÁNOVO!!! Vražda predsa nemôže byť večná, to je jednorázový odsúdeniahodný čin. Cirkev z toho urobila čin opakujúci, ktorý prikázala ešte aj oslavovať!
Dokedy chcú títo „kresťania“ SLOVO BOŽIE pribíjať na kríž ?!
 
Mali by si radšej uvedomiť, že to ich prikrytie nie je PRIKRYTIE BOŽIE, je to prikrytie cirkevné! Neskrývajte sa preto v samoľúbosti a v predstieranej pokore pod tento falošný plášť!
Veď aj samotný Ježiš nás varoval pred širokou cestou a bránou, vedúcou do zatratenia; naopak, doporučoval, aby sme vchádzali úzkou cestou a TESNOU BRÁNOU, pretože MÁLO BUDE TÝCH, čo touto úzkou bránou VOJDÚ DO ŽIVOTA.
Aké je ale obrovské množstvo týchto „veriacich“ (skoro TRETINA ĽUDSTVA! – to je tých MÁLO (?), o ktorých hovoril Ježiš?), nad ktorými cirkev rozprestrela svoju „PRIKRÝVKU“, ktorá však v skutočnosti nevedie k Bohu, ale ich oddeľuje od Boha, presne tak ako aj dáždnik od Slnka! Aj v tomto by sa im už konečne mohli otvoriť oči a potom by v tom videli veľavravnú symboliku!
Týmto poslušným „veriacim“ cirkev dláždi už stáročia pohodlnú cestu a širokú bránu ľahkého odpúšťania hriechov (predávanie odpustkov), ľahkého zmytia vlastných hriechov údajne Bohom chcenou vraždou na vlastnom Synovi Ježišovi (!!!), atď, atď.
Ale každý veriaci vie, kam vedie pohodlná cesta a široká brána .....
Tých, ktorí neboli, alebo nie sú poslušní cirkvi pozemskej, treba minimálne umlčať, ak to nie je možné, tak aj násilím – aj vraždou! Však aj Ježiša dali zabiť veľkňazi vtedajšej vládnucej cirkvi (židovskej). Cirkev počas dlhých stáročí nepohodlných prenasledovala, upaľovala, vraždila a potom mnohých z nich vyhlásila schizofrenicky (či opäť špekulatívne?) za svätých, hoci tu sa opäť cirkev dopúšťala a dopúšťa až dodnes rúhania sa Bohu, lebo len Pán Boh je Svätý!
 
Praví kresťania chcú v tejto špine radšej kráčať nepohodlnou cestou, aby mohli vojsť tesnou bránou do ŽIVOTA VEČNÉHO, a to tak, že na svojej púti splatia do posledného haliera všetko to, čo komu zostali dlžní (viď Starý Zákon). Títo odmietajú také pokrivené ľudské výklady pravdy Božej, že niekto iný, dokonca nami ľuďmi zavraždený Syn Boží, sňal naše hriechy, akoby On bol naším služobníkom; takže títo praví kresťania chcú podľa slov Syna Božieho Ježiša Krista zožať všetko to, čo kedykoľvek v minulosti zasiali.
Kto zasial pravdu, Pravda ho vyslobodí; kto zasial lož, Pravda ho odmietne.
Pravda vedie hľadajúcich k slobode – nie k jarmu, k samostatnosti – nie k pozemskej závislosti, nie k cirkevným prikázaniam, ale k poznaniu Božích zákonov, Božích prikázaní – k SLOVU BOŽIEMU !!!
Tým najčistejším úplne stačí toto Božie Slovo, Božie zákony a Božie prikázania, podľa ktorých chcú kráčať na svojej púti Božím stvorením.
Mnohým nasledovníkom dnešných cirkví ale nestačí to dokonalé a všemocné od Boha! Oni potrebujú „v pokore“ navyše aj nejaké spoločenstvo s „povolaným“ kazateľom a pretože sa duchovne málo alebo nijak nehýbu, potrebujú ešte aj „PRIKRÝVKU“, pod ktorou sa skrýva neochota zobrať zodpovednosť za svoje hriechy na seba.
Prikrývka je ale potrebná tam, kde je niekomu zrejme zima. Ale zima je zväčša len takým ľuďom, ktorí sa nehýbu.
„Nech naše hriechy sníme niekto druhý, najlepšie Boh!“, to je ich slogan.
Vlastné hriechy by radi zvalili na Syna Božieho a v dnešnej dobe to ešte aj rúhavo oslavujú (Veľký Piatok), pretože takto sa môžu „zvrchu“ dívať na tých „poblúdených“.
 
Ale vedzte vy, poctivo hľadajúci, že všetci, čo sa povyšujú, budú ponížení a prví budú poslední. Nikomu sa neodpustí čo len jeden halier dlžoby a všetci do jedného zožnú len to, čo kedykoľvek v minulosti zasiali!
Nikto nebude žať to, čo nezasial, lebo je to proti prírode a prírodné zákony sú dokonalé preto, lebo sú v súlade s Božími všeobsiahlymi zákonmi.
Len ľudia dokážu vymyslieť to, čo dokonalé nie je, teda je v rozpore s Božou vôľou.
 
Preto týmto „veriacim“, ak sú ochotní sa Pravde otvoriť, treba v dobrom poradiť, aby vo vlastnom záujme na záchranu strhli čo najrýchlejšie zo seba falošnú „PRIKRÝVKU“ a začali spoznávať Pravdu takú, akou v skutočnosti je. To Svetlo, ktoré ich po strhnutí tejto cudzej „PRIKRÝVKY“ náhle osvetlí, im v ďalšom putovaní neomylne ukáže, ktorým smerom majú kráčať.
Aj pre nich totiž platí: „Kto hľadá, nájde“. Ale pojem „hľadajúci“ znamená, že on sa hýbe a kráča k Cieľu, on nestojí a neskrýva sa pod rozpadávajúcou sa ruinou.

Posledné slovo v súde nebude mať žiadna ľuďmi vymyslená „PRIKRÝVKA“, ale SLOVO BOŽIE !

Opäť je potrebné niečo pripomenúť, že Zelený štvrtok bude raz a navždy dňom veľkej zrady na Synovi Božom Ježišovi!

*****

Čím je a ostane Zelený štvrtok pre ľudí, pre ktorých je ozaj Boh a jeho Pravda na prvom mieste? Ostane vždy len dňom veľkej zrady, aby mohla byť zákerným a ľstivým spôsobom obžalovaná Božia Láska, ktorá sa stala človekom, a ktorá prinášala pred 2000 rokmi záchranu a spásu pre ľudstvo vo svojom svätom Slove, a tak aby následné bola umlčaná smrťou na kríži ako nejaký zločinec!

Ale Pravda sa nedá umlčať, Pravda vždy časom vyjde najavo, vždy, tak ako v prípade nevinnej smrti Syna Božieho Ježiša, ktorá vždy ostane tým najhorším zločinom, ktoré ľudstvo spáchalo na Spasiteľovi ľudstva Ježišovi! Aj o tom prišlo skutočné hľadajúcim vysvetlenie opäť skrze Svetlo, skrze jeho Slovo – Posolstvo Grálu, ktoré ľudstvu podal sám Syn Svetla Duch Pravdy IMANUEL Abdrushin, aby aj v tejto veci došlo naplnenia prísľubu Pána Ježiša, o príchode Ducha Pravdy tesné pred Veľkým súdom...,, Keď však príde On, Duch pravdy, uvedie vás do všetkej pravdy!“

Zajtra bude teda Zelený štvrtok, deň keď bola zradená Božia Láska Ježiš, jedným z jeho učeníkov. Preto si pripomeňme v tento deň túto udalosť a pokúsme sa ju naplno prežiť a precítiť v duchu, udalosť, ktorá sa vtedy odohrala, keď bola Božia láska zrádzaná, vysmievaná, krivo obžalovaná, ponižovaná a nakoniec na základe krivých obvinení ukrižovaná a zabitá! Nech bude to pre nás raz a navždy mementom a poučením!

Čo je viac, položiť pozemský život za Pravdu, hoci ho stratím, alebo mlčať, nestratiť ho, ale padnúť?

Teda otázka vždy bude znieť takto: Čo som ochotný urobiť preto, aby som Pravdu nezradil? Nato nech si každý odpovie sám…

"PŘÍŠTÍHO DNE dal Ježíš připravit večeři pro své učedníky. Tak jako každoročně chtěli společně pojíst velikonočního beránka.

Když se Jidáš vrátil do Betanie, uslyšel o chystané večeři a polekal se. Měl ještě celý večer strávit v přítomnosti toho, jehož nyní nenáviděl. Pomyšlení na to mu připadalo nesnesitelné!

Vynaložil všechnu svou sílu, aby nebyl učedníkům nápadný.

Toho večera byl Ježíš dojatý a téměř smutný. Věděl, že je to naposled, kdy jí v kruhu svých učedníků. Všichni seděli u dlouhé tabule a hleděli na Ježíše plni očekávání, že pronese slova, která večeři požehnají.

»Vezměte a jezte…«

Podívali se směrem, odkud se slova ozvala. Jidáš si je polohlasně řekl sám pro sebe při vzpomínce na dřívější dny, kdy je pronášel Ježíš.

Ježíš toho však nedbal, jeho tvář zvážněla.

Pravil: »Otče, děkuji Ti, že jsi v každé době se mnou! Požehnej tuto večeři – poslední, kterou požívám v míru a pokoji.
Požehnej tento chléb, který dávám učedníkům jako své tělo, jako jsem se dával všem, kdo hladověli po nebeském chlebě.
Požehnej toto víno, ať se světu stane symbolem mé krve, která bude prolita, aby bylo možno odpustit hříchy.
Vezměte tento chléb, učedníci moji, a kdykoliv jej budete při večeři po- žívat v mém jménu, myslete přitom na mne. Já jsem živý chléb země, jehož nikdy nebude nedostatek, pokud po něm bude jediný člověk toužit.
A vezměte na mou památku toto víno. Je to má krev, kterou zanedlouho bude země pít, aby opět obdržela sílu k životu. Moje krev, živý Duch mé- ho Otce, se rozleje po zemi a očistí vás ode všech vin, budete-li žít tak, jak jsem vám pravil; neboť je vydána za Slovo. Tento proud života nikdy neustane, jestliže ho vy lidé násilně nepřerušíte svým temným chtěním.«

A Ježíš lámal chléb a podával jej učedníkům. Pak pozvedl kalich a všichni z něho pili.

Po jeho pravém boku seděl Jan, po levém Petr. Řekl jim:
»Proč jste tak smutní? Hleďte, po mně přijde někdo další a ten bude moci dát zemi více viditelného než já. Obnoví světy a pod jeho nohou vaše země rozkvete do netušené krásy. Bude řídit zemi z výšin a pohlížet na ni a vše, co je nyní nedokonalé, dospěje k dokonalosti. Vystaví věž, která bude dosahovat až k Božímu trůnu, a přinese vám opět radost. Neplačte, neboť já jsem přišel proto, abych vám řekl, že On přijde, abyste neztratili odvahu.«
»Pane, ty nás chceš opustit?« zvolal Jan a všichni učedníci se na něho podívali.
Ježíš se zahleděl na učedníky, na každém dlouze spočinul pohledem a pravil:
»Jeden z vás mne zradí!«

V místnosti zavládlo hluboké mlčení, až se kdosi odvážil zeptat:
»Pane, jsem to já?
« Ježíš se díval před sebe a neodpověděl. Vtom Jidáš vstal a odešel. Zamířil do Jeruzaléma, ke Kaifášovi.

Kaifáš mu dal peníze… a zeptal se:
»Jsi se svou odměnou spokojen?«
Jidáš neodpověděl a vypotácel se ven do noci!

PO VEČEŘI ŠEL Ježíš s učedníky tichou nocí do Getsemane. Vstoupili do rozlehlé zahrady. I pravil Ježíš:
»Počkejte zde, půjdu dál do zahrady, abych se modlil. Jane, Jakube a Ondřeji, vy mi zůstaňte nablízku.«
Petr se prosebně zeptal: »Proč mě nechceš nechat po svém boku? Nejsem toho hoden?«
Ježíš se na něho smutně podíval.
»Věz, že teď smím mít vedle sebe jen věřící, Petře! A věz, že ty budeš kolísat jako třtina ve větru; neboť dříve než kohout třikrát zakokrhá, třikrát mne zapřeš!«
»Pane,« ujišťoval Petr, »jak si můžeš něco takového myslet? Tebe, svého Pána, nikdy nezapřu!«
Ježíš potřásl hlavou. »Již nyní ti to chci odpustit, Petře.«

S těmito slovy v doprovodu tří jmenovaných učedníků odešel. Za chvíli se zastavil a pravil jim:
ň»Zůstaňte zde… a bděte!« Samoten šel dál, až již necítil ničí blízkost. Pak klesl na kámen a odpo- číval.

Modlil se k Bohu. Teď věděl vše! Věděl o všem, co ho čeká. Páska, kterou měl dosud na očích, spadla. Sváděl boj s tělesností; v této hodině odkládal to, co ho tak úzce spojovalo s jeho tělesným obalem. Odpor byl natolik silný, že na sobě, na svém těle, bolestně cítil zákony svého Otce. Na sobě samém musel Ježíš prožít, jak zásah do života způsobí duši bolesti, které ji na dlouhou dobu ochromí.

Ježíš prožíval předem svoji vraždu a snášel ji tak dlouho, dokud ji nepřekonal. Snášet tento násilný zásah do Božích zákonů bylo pro Ježíše těžší než pro nějakého člověka. Bez hodiny v Getsemane by lidé museli vidět Ježíše trpět tak silně, že by konce jeho tělesného umírání nedohlédli. Bez této přípravy by Ježíš stěží mohl být zbaven tělesných bolestí. Vždyť byl božský!

A Bůh uchránil svého Syna před tím, aby se musel před lidmi odhalit. Poslal mu pomocníky a ti byli u něho a utěšovali ho. Dolů se snesl anděl a posílil zápasícího novou silou.

Když všechno pominulo, Ježíš vstal a vydal se opět k učedníkům. Jeho tvář byla zjasnělá. Našel je však, jak spí. Probudil je a pravil:
»Cožpak jste nemohli bdít ani hodinu, jak jsem vás o to prosil? Pojďte, chvíle nadešla!«

Opustili getsemanskou zahradu a nalezli ostatní učedníky u vchodu, jak i oni spí.

Ježíš neřekl ani slovo a šel napřed, zatímco Jan vzbudil ostatní, aby je také následovali.
Zdálky se blížily kroky a brzy se ze tmy vynořili muži ozbrojení meči. V jejich čele kráčel jakýsi člověk, který se jen s námahou držel zpříma… Jidáš. Když došli k Ježíši, přistoupil těsně k němu, políbil ho na tvář a řekl:
»Buď zdráv, Mistře!«

To bylo znamení pro vojáky. Chopili se Ježíše a spoutali ho. Petr chtěl přispěchat Ježíšovi na pomoc. Ostatní učedníci stále ještě nechápali, oč se jedná. Ježíš pravil Petrovi:
»Nech je vykonat, co jim bylo poručeno, Petře!«
A šel dobrovolně s vojáky.

Průvod míjel ženu. Stála na kraji cesty a chtěla se dostat k Ježíšovi… byla to Maria. Uviděla Jana a Jan uviděl ji a napadla ho slova, která mu Ježíš řekl již dlouho předtím. Ujal se proto matky Marie a zavedl ji domů.

Vojáci přivedli Ježíše před dům velekněze, jak měli poručeno. Kaifáš vyšel ven. Změřil si Ježíše pohledem a odhadoval ho. Ježíš zavřel oči. Tu se Kaifáš rozlítil a poručil:
»Předávám ho římskému místodržícímu, Pontiu Pilátovi. Zaveďte ho k němu.«

Vojáci strčili do Ježíše a ten šel opět s nimi. Před domem Pontia Piláta stála lůza. Věděla již o Ježíšově zatčení a čekala na průvod.

Brána do dvora byla dokořán otevřená. Vojáci se svým zajatcem vešli dovnitř, následováni učedníky a hlasitě pokřikujícím lidem.

Na dvoře stál Říman, který v Jeruzalémě zastával úřad místodržitele. Znuděně čekal na muže, jehož mu farizejové vydali. Co se asi skrývá za člověkem, kterého Židé sami obžalovali? Když před ním Ježíš stanul, krátce si ho prohlédl a zeptal se:
»To jsi ty, kdo si říká židovský král? Ubožáku, jak můžeš být tak velikášský?«
»On tvrdil ještě víc!« řval lid. »Řekl, že je Kristus, Syn živého Boha!«
»Po tom mi nic není,« zamumlal Pilát. Opět se obrátil k Ježíšovi. »Je pravda, co říkají kněží? Chtěl ses dát korunovat za židovského krále?«

Učedníci toužebně čekali, že Ježíš řekne ne, ale Ježíš Římanovi neodpověděl. Pilát proto nařídil:
»Hlídejte ho. Zítra bude ještě čas ho vyslechnout. Zdá se, že je neškodný.«

Pak se vrátil do domu.

Učedníci se zděšením pozorovali, že se lůza odvážila přiblížit k Ježíši a obtěžuje ho. Vojáci se posadili v koutě dvora a hráli v kostky. Nevšímali si již zajatce, který je tak ochotně následoval a jehož stejně jako Pilát nepovažovali za nebezpečného.

Lid si však tropil žerty z Ježíše sedícího na otepi slámy. Nepohnul se, ať se dělo cokoliv. Lidé na něho plivali a posmívali se mu. Uvili z trní věnec a vtiskli ho Ježíšovi na hlavu, až se mu po spáncích řinula krev. Strhli mu s ramen plášť a bili ho.

Ježíš zavřel oči a po tváři se mu rozlila červeň studu. Styděl se za lidi! Učedníci šli k vojákům a prosili je, aby řádění lůzy učinili přítrž. Vojáci jejich proseb nedbali. Jakub vzal proto jednoho z nich za ruku a nutil ho, aby se podíval.
»Běž tam a vyžeň ten lid,« prosil.
Říman se udiveně podíval na učedníka. Úpěnlivá prosba v jeho očích na něho zapůsobila. Přesto pohrdavě poznamenal: »Vy Židé jste k politování, že nectíte své vlastní bratry a neumíte je ochránit!«
»Není snad pouliční lůza všude, i v Římě?« zeptal se Jakub. Po jeho slovech Říman vstal a šel ke zdivočelé tlupě.
»Nechte ho, nebo vás dám vyhnat!« zahulákal. Teprve pak Ježíše nechali. Brzy poté přišel do dvora i Jan. Vrátil se od Marie a pátravě se rozhlížel, kde jsou učedníci. Vtom uviděl Ježíše.
»Pane!« zvolal a přistoupil k němu.
Ježíš slyšel jen jeho zvolání. Otevřel oči a zadíval se do Janovy tváře stažené bolestí. Pak mu víčka opět klesla. Jan zvedl plášť a zakryl jím ramena svého Pána. Posadil se vedle něho a čekal s ním celou noc. Chtěl Ježíši sejmout trnovou korunu, ale Ježíš mu v tom rukou zabránil. Jan se proto již neodvážil se ho dotknout.

Konečně začalo svítat.

Kromě Jana byli učedníci rozptýleni a zčásti seděli poblíž východu. Petr se postavil před bránu. Kolem něho šla jedna ze služebných domu, bystře se mu zadívala do tváře a zeptala se:
»Nejsi i ty jeden z těch, kteří patří k zajatci?«
Petr odpověděl: »Toho člověka neznám!«
Služka však řekla: »Nezapírej, už jsem tě s nimi viděla.«
A Petr opět pronesl: 285 »Nevím, o kom mluvíš?«
Služka se rozhněvala a vylála mu: »Lžeš, vždyť jsi jeho učedník!«
Také Petr vzplanul hněvem a silným hlasem prohlásil: »Toho člověka neznám a nezáleží mi na něm!«
V té chvíli kohout třikrát zakokrhal a Petr vyšel ven a plakal."

Z Doznělých Tisíciletí


Ján Anton Sloboda.

Собираюсь в этом месяце по делам ехать в Челябинск.
Скажите кто знает об городе.
Где можно отдохнуть? Куда сходить?
Может скажите где посмотреть подробную информацию?

Заранее спасибо!)

Okolo Slnka ruch neutícha, práve naopak...BDEJME!

https://www.youtube.com/watch?v=3vJIDoP4jD0

J.A.S.