Slavnost Svaté Holubice! Souznačná s vylitím síly Ducha Svatého! Každý z vás zná ten obrovský význam pro celý vesmír!

Světle září Hrad v této hodině, kdy se Boží Láska opět chce milosti plně sklonit vstříc stvořeným světům. Panensky vyzdoben ční u výchozího bodu Stvoření v nejvyšších výšinách, zaplaven Světlem, na znamení radostného díku Stvořiteli a Dárci, připraven přijmout z Božství toto vysoké požehnání, které se má vylévat a poskytnout Stvoření novou sílu k bytí a vývoji.

Nepřístupný, vzdálený světu!

V nejhlubší zbožnosti klečí tam nejčistší ze všech duchů, kteří se směli dnes shromáždit, aby v radostné pokoře, vážní a naplněni díkem, spoluprožili ten vysoký okamžik, kdy se v posvátném prostoru nad Svatým Grálem objeví Holubice!

V tomto prostoru jsou toliko Prastvoření jako strážci a jako rytíři Svatého Grálu spojeni k opravdové bohoslužbě, která je daleko vzdálená lidskému způsobu bohoslužby na Zemi. Žádný pozemský lidský duch by nemohl pochopit hojnost takového nevýslovného milosrdenství, které spočívá v této události, před níž on může jen v tušení skutečnosti klesnout na kolena. Je to přece dar, který obsahuje vše potřebné k bytí a každému tvoru dává možnost k dalšímu životu.

Radost a jásot čistých díků musely by hluboko prociťovány proudit vesmírem vzhůru ku prameni, ku Hradu.

Avšak jak je tomu zde na Zemi? Kde jsou všichni, kteří ve splnění svých přání, dosud jako lidé ve hrubohmotnosti, smějí putovat k vlastnímu vývoji? Jak oni děkují za poskytnutí této milosti jejich dalšího bytí? Kdo z tohoto zástupu tisíců, milionů, miliard splňuje nejvyšší povinnost konečně poznat vážnost této hodiny?

Dávají přednost záhubě v bažinách vlastních výtvorů pozemské ješitnosti duchovně líného příšeří, čehož zůstanou vzdáleni ti, kteří tak závažný smysl pozemského bytí v sobě probudí. V pološeru jejich duší, které ohromuje síly, odcizují se svému Bohu stále více a stanou se nakonec všemu Světlu nepřátelští, protože to bolestivě zasáhne jejich duševní zrak a připraví jim tím neklid.

Více, mnohem více lidí padne, poněvadž svou nejlepší sílu chtěli nechat přitékat jen všemu pozemskému a potácejíce se klesají do pasti duchovní nečinnosti, spánku, která musí vésti tyto duše k zatracení, k zavržení.

Také všichni ti, kteří předstírají, že usilují o duchovní hodnoty, když si v podstatě přitom stanovili často jen pozemský cíl, aniž si to správně uvědomili. Ti všichni hledají lidskou chválu, stoupence, stát se známými a mít vedoucí postavení.

Kde jsou ti lidé, kteří se dnes mají, opojeni štěstím, sklonit před Nejvyšším za poskytnutí sebevědomého života jako splnění jejich vlastních přání, s pohledem na nejčistší radost v Ráji?

S malým počtem věrných stojím sám v této svaté hodině, naplněn bolestí. A bolestiplně bude na to ze Světla pohlíženo. To ale není ona bolest, kterou znají lidské duše, nýbrž bolest, která plodí svatý Hněv! Velká je dobrota Boží, ale přesto nepošinutelná také Božská spravedlnost. Mocná Jeho všemohoucnost, které zůstává všechno podrobeno. Také to, co se jí chce stavět na odpor.

A jak se Jeho nevýslovná Láska kdysi zahalila do lidského roucha, tak se bude nyní také Božská Spravedlnost lidem pozemsky zjevovat, železná, neúprosná, odměňující tam, kde odměna náleží a bijící tam, kde jen ve zničení může povstat spása!

Již pracují živly, následující mé volání, aby násilím uvolnily cestu k přijetí Slova. Také černý kůň prvního jezdce oněch sedmi poslů, kteří mě mají předcházet, udeřil svými kopyty na Zemi, burcuje zatvrzelé lidstvo z falešných domněnek jejich temnot, které lidstvo pevně svírají.

Brzy bude následovat zoufalství, zděšení a hrůza, neboť dříve než ukončí první jezdec svůj běh, vyjede již druhý, třetí, čtvrtý mezi vás, potom bude následovat v náhlém vzestupu strachu pátý, šestý, sedmý, aby roztříštil směšnou lidskou pýchu, která si vyžádala tolik obětí, takže lidé naposledy bez pomoci, koktajíce prosbu o milost, musí konečně poznat svou bezmocnost.

Dříve nesmí býti pomoženo, aby tento jed byl vyhuben až do poslední kapky. Běda přitom všem domýšlivým na pozemskou vědu, na jejímž kontu viny se nachází miliony bludně svedených! Budou počítáni k zavrženým. Ani jeden z nich neuvidí říši Světla.

Běda také pyšným, neboť jejich lesk zmizí a oni budou stát před Pravdou ve znečištěném rouchu. Ztraceni jsou ti lidé, kteří čekají na katastrofy, aby teprve v tom poznali Pravdu mého Slova. Myslete na Kristovo slovo o pošetilých a moudrých pannách jako na proroctví.

Ženich se objevil. Přišel v hodinu, kdy nebyl očekáván. Tak vyloučil tím ty pošetilé.

Nejinak zde. Já působím ve splnění také tohoto proroctví. Tak se těmito na pohled zřejmými pokřiveními oddělují ti, kteří jsou ochotni přijmout Slovo jen podmíněně, skrze vedlejší věci.

Přitom nemohou nikdy skrze sebe sama být o Slově přesvědčeni a nemá to proto také pro ně žádnou cenu. Oni nepřemýšlejí, jsou duchovně velice líní, než aby se dobrovolně ve znovuprocítění ponořili do celé hloubky mého Slova. A líným duchům není věčný život určen.

Je přikázáním, že se lidský duch má vždy udržovat živým a s nejvyšším vypětím síly se má snažit o poznání, jinak to v sobě nepřivede k životu. Z toho důvodu já nejednám nikdy podle lidského uvážení a zvyků, i když mi to vytváří odpadlíky a nepřátele.

Má cesta je nepřerušeným splňováním. Ani o vlásek se od toho neodchýlím, ani kvůli lidstvu. Lidé nebyli bdělí. Nepředpokládali, že všechno již bylo připraveno a že ve skutečnosti již dlouho stojíme v probíhajícím dění. Proto buďte bdělí, abyste nic nezmeškali.

Praduchovní vládce bytostných, slyš nyní mé poslední volání! Dvanáctá hodina odbila, vaše příprava budiž skončena. Já jsem připraven a nyní lidská pýcha znavená. Nechej volně propuknout bouře, moře jako i oheň. Ať onemocní vzduch, voda a země. Lidé nechtějí nic jiného.

Ať se rozpadne v trosky, co se nechce sklonit před Bohem!

Meč Světla plane a do propasti rozkladu uvrhne všechno temno s tvory, které mu slouží.

Naplněno jest. Probuďte se, lidé! Můj den nyní nadešel, moje Golgata je u konce. Obávejte se nyní tvrdosti mého meče, který z vás bude nemilosrdně oddělovat všechnu hnilobu, aby se aspoň malá část zdravého dřeva ještě nepokazila.

Boj započal! Radost nyní naplňuje mého ducha. Jméno, které mi Bůh dal, Imanuel, má být naším voláním k boji. Znamená to ve svém smyslu: „Bůh je s námi!“

Slyšte to, vy bojovníci Světla, zní to celým světem, aby to tisíceronásobnou ozvěnou probouzelo! Vítězství je předurčeno jen Světlu. Taková je vůle Boha, Jehož Všemohoucnost obepíná veškeré bytí. A já, jako vojevůdce zástupů bojovníků Světla, dávám z rozkazu Boha radostně plesaje příkaz: K boji! Bůh je s námi! Budiž Světlo!

Hleďte, abyste vy, kteří jste zde dnes shromážděni, se již mohli dívat mimohmotně! A ti, kteří toho nyní ještě nedosáhnete, slyšte! V těsných řadách stojí bojovníci světla kolem vás. Nedohledné je množství.

Avšak ne ve svátečním oděvu, jak se to dosud na Den Holubice sluší, nýbrž v silné zbroji, s obnaženým mečem.

Paprsek nejjasnějšího Světla plyne shůry, přicházeje k vám, a světlí poslové přijmou vaši odpověď, až se zeptám vás, kteří jste přišli, abyste ode mne ještě v poslední hodině obdrželi křest:

„Věříte v Boha, vládce všech světů, jehož silou jste vznikli a trváte?“

„Chcete Jemu náležet a Jemu sloužit v proměnách svého bytí?“

Tento slib bude uchován ve Světle. Pečujte o to, aby tam neuhasl, nýbrž aby, trvale živoucí vaším poctivým vážným chtěním k dobrému, osvítil jednou svou září vaši cestu, která vás má vésti ke světlé Říši radostného tvoření.

„Otče, který ve Své velké Lásce chceš ještě jednou lidským duchům pomoci, který jsi mne poslal, abych splnil Tvou Vůli, ó, nechej Svou milost spočinouti na všech, kteří Tě dnes o to prosí.

Pošli také Svoji svatou sílu těm, kteří ve stejné hodině daleko odtud po tom touží!

Amen!“