V prvom kole som volil p. Harabina.
Na otázku p. Jozefa Potúčka z 27.3.2024, či pôjdem v 2. kole voliť, odpovedám: ÁNO pôjdem voliť.
A jednoznačne nebudem voliť Korčoka.

Prečo, pôjdem voliť?
Lebo rozhodnutie za seba urobím ja a nenechám za seba rozhodovať druhých.

Nadviažem na veľkonočné udalosti, kde o vine Pána Ježiša mal rozhodnúť Pilát a nevinného Pána Ježiša prepustiť. Namiesto toho sa Pilát vzdal osobného rozhodnutia a prenechal rozhodnutie na druhých, v tomto prípade na zvedený dav ľudí.

Aj v prípade voľby prezidenta SR v druhom kole, sa preto nevzdám osobného rozhodnutia ale to rozhodnutie vykonám za seba ja osobne vo volebnej miestnosti, odovzdaním svojho volebného lístka.

Vzdať sa rozhodnutia a neisť voliť považujem za rozumovú kalkuláciu vyvolanú domýšľavosťou rozumu, je to vlažný prístup. Ani áno ani nie, však nech rozhodnú druhý. Máme sa vyjadrovať vždy jasne a zrozumiteľne.

Ku každej voľbe prezidenta, parlamentným voľbám, voľbám do EU ale aj ku každému referendu sa snažím pristupovať ako k dianiu, kde je povinnosťou ísť voliť, čiže sám za seba učiniť rozhodnutie. Neisť voliť je tiež rozhodnutím, ktorým je v skutočnosti vzdanie sa osobného rozhodovania. A táto skupina ľudí patrí medzi skupinu vlažných. Triedenie stále prebieha!

V jednej piesni sa spieva: ,,Pravda je len jedna, ostatne propaganda!"

*Propaganda - ovplyvňovanie širokého okruhu ľudí určitými myšlienkami a názormi, ich oboznamovanie s opatreniami štátnych či vládnych orgánov; šírenie ideí a názorov s cieľom získať pre ne prívržencov.*

A presné taká propaganda sa vedie aj ohľadom vzkriesenia Ježiša. Podľa cirkevnej dogmy sa to malo udiať v mäse a krvi po ukrižovaní Ježiša. Už len tým sa dáva najavo, že malo sa dbalo nato, že čo o tomto deji píšu evanjelia, ale že viac sa dbalo a dbá až dodnes nato, že čo o tom tvrdí cirkev a jej prívrženci, nakoľko im to nerobí problém to takto prijímať. Ale pravda je opäť iná, nie v zmysle ľudskom, ale v zmysle Božom, teda v zmysle Božích zákonov, ktoré sú večné a nemenné, tak ako sám Boh!

Ale našťastie Pravda bola ľudom vysvetlená aj v tejto oblasti niekým, tesné pred Veľkou očistou Zeme, (...veď čo je to 100 pozemských rokov oproti večnosti? Kvapka v obrovskom mori a nič viac...), koho sám Syn Boží zasľúbil, k spáse a záchrane pre tých, ktorí počujú v určený čas hlas záchrany z nebies, zhora od Boha. Tým niekým je sám druhý Syn Boha, Duch Svätý, Božia vôľa, Duch Pravdy Imanuel Parsifal Abdrushin, lebo len On mal tu silu vyvrátiť aj túto dogmu, ktorá tu pretrvávala skoro 2000 rokov ako nejaká pravda, hoci to bola len ďalšia lož, ktorá sa stala dogmou a cirkevnou pravdou, a ktorá z Pravdou Boha nemá nič spoločné!

,, Keď však príde On, Duch pravdy, uvedie vás do všetkej pravdy, lebo nebude hovoriť sám od seba, ale bude hovoriť, čo počuje; a bude vám zvestovať aj budúce veci. On mňa oslávi, lebo z môjho vezme a bude zvestovať vám. Všetko, čo má Otec, je moje, preto som vám povedal, že z môjho vezme a bude zvestovať vám.“ Z Jánovho evanjelia.

Výňatok z prednášky od Abdrushina – Vzkriesenie pozemského tela Kristovho.

,, Keď Kristus zostúpil na zem, aby zvestoval Božie posolstvo Pravdy, musel tiež použiť hrubohmotné telo z mäsa a krvi. Už v tejto skutočnosti by mal každý uvažujúci človek poznať nezmieriteľnosť prírodných zákonov, rovnako ako tiež v jeho telesnej smrti, ktorá nasledovala po ukrižovaní.

Ale ani toto hrubohmotné telo nemohlo byť po smrti výnimkou. Muselo zostať v hrubohmotnom svete! Nemohlo vstať z mŕtvych, aby vošlo do iného sveta! To nepripúšťajú pevné Božské či prírodné zákony vo svojej dokonalosti, ktorá vzišla z Božej vôle. To ani pripustiť nemôžu, pretože by inak neboli dokonalé. Z toho by zase vyplynulo, že nie je dokonalou ani vôľa Boha, ani jeho sila, ani on sám.

Pretože je to však vylúčené, ako to môže zistiť každá veda vo stvorení samotnom, potom je to nesprávne a je to pochybovaním o dokonalosti Božej, ak sa tvrdí, že toto hrubohmotné telo vstalo z mŕtvych a po štyridsiatich dňoch vošlo do iného sveta.

Ak má telo skutočne vstať z mŕtvych, tak sa to môže stať jedine tým spôsobom, že duša spojená s hrubohmotným telom ešte po nejaký čas jemnohmotným povrazcom, je zavolaná späť do tohoto tela. Podľa prírodných zákonov je to možné dovtedy, pokiaľ trvá tento povrazec. Len čo sa pretrhne, bolo by vzkriesenie, t.j. privolanie duše do doterajšieho hrubohmotného tela, nemožné!

Aj to podlieha prísne prírodným zákonom, ktoré nemajú medzier. Dokonca ani sám Boh by to nedokázal, pretože by to odporovalo jeho vlastným dokonalým zákonom, jeho vlastnej dokonalej vôli, pracujúcej v prírode samočinne. Práve pre túto dokonalosť nemohol by nikdy prísť na takú nedokonalú myšlienku, ktorá by musela byť len činom ľubovôle.

Tu sa opäť prejavuje, že Boh je zdanlivo viazaný svojou dokonalosťou v diele stvorenia, dokonalosťou, ktorá nemá medzier a musí byť v každom prípade splnená. Nepripúšťa nijaké zmeny, ktoré nie sú však zamýšľané, ba ani potrebné. V skutočnosti tu vôbec nejde o viazanosť Boha, to sa človeku len tak javí podľa niektorých vecí, pretože nemôže mať prehľad o celom dianí. A táto neschopnosť, mať prehľad o celku, privádza ho k tomu, že aj keď to mieni celkom dobre a úprimne, očakáva od svojho Boha činy ľubovôle, ktoré prísne posudzované, musia len znižovať dokonalosť Božiu.

Ľudia to pritom myslia dobre a pokorne, ale v tomto prípade to nevyvoláva úctyplný pohľad k Bohu, ale naopak, je to strhávanie do celkom prirodzeného obmedzenia ľudského ducha.

Bezpodmienečné dodržanie Božej vôle, či prírodných zákonov, prejavilo sa tiež pri vzkriesení Lazara a mládenca z Naimu. Obaja mohli byť vzkriesení, lebo spojovací povrázok s dušou ešte jestvoval. Na Majstrovo zavolanie duša sa mohla opäť zjednotiť s telom. Toto telo bolo potom podľa zákonov prírody prinútené zotrvať v hrubohmotnom svete, dokiaľ nenastalo nové odlúčenie jemnohmotného tela od hrubohmotného, čo potom umožnilo jemnohmotnému telu vstúpiť do jemnohmotného záhrobia. Nastalo teda nové hrubohmotné odumretie.

Ale prechod hrubohmotného tela do iného sveta je nemožnou vecou. Keby sa bol Kristov duch opäť vrátil do hrubohmotného tela, alebo keby ho snáď vôbec nebol opustil, bol by býval nútený zotrvať v hrubohmotnosti tak dlho, dokiaľ by nenastalo nové úmrtie, nie inak.

Vzkriesenie a vstup do iného sveta v pozemskom tele je absolútne vylúčený, a to ako pre ľudí, tak aj vtedy pre Krista!

Pozemské telo Vykupiteľa šlo tou istou cestou, ktorou musí ísť každé hrubohmotné telo podľa prirodzených zákonov Stvoriteľa.

Ježiš z Nazaretu, Syn Boží, podľa toho nevstal telom z mŕtvych!

I napriek všetkej logike a práve v tom spočívajúcom väčšom uctievaní Boha nájdu sa teraz ešte mnohí ľudia, ktorí v slepote a lenivosti svojej falošnej viery nebudú ochotní ísť po tak jednoduchých cestách Pravdy. Zaiste nájdu sa aj takí, ktorí pre vlastnú obmedzenosť nebudú môcť ísť po týchto cestách. Iní zase sa budú úmyselne snažiť zúrivo bojovať proti tomu z odôvodneného strachu, že by sa tým musela zrútiť ich namáhavo postavená budova pohodlnej viery.

Nemôže im prospieť, i keď sa budú opierať o základ ústnych podaní; veď aj učeníci boli ľudia. Je totiž len čisto ľudské, keď učeníci, veľmi rozrušení vtedajším hrozným dianím, pri spomienkach zaplietli do svojho rozprávania mnoho vlastných myšlienok. Po videní predchádzajúcich zázrakov, ktoré si sami nevedeli vysvetliť, podávali všeličo inak, než tomu bolo v skutočnosti.

Ich spisy a rozprávania mnoho ráz pramenili prisilno vo vlastných ľudských domnienkach, ktoré potom položili základ niektorým pozdejším omylom, ako napríklad mylné zlúčenie Syna Božieho a Syna Človeka.

Aj keď mali k pomoci to najsilnejšie duchovné vnuknutie, napriek tomu veľmi silne zasahovali pri ďalšom podávaní aj ich vlastné predpojaté názory a kalili často i ten najlepšie zamýšľaný a najjasnejší obraz. Ježiš sám nezanechal nijaké spisy, na ktoré by sa jedine mohlo oprieť bez sporu a bez výhrad.

Nebol by nikdy vyslovil alebo napísal niečo, čo by sa úplne nezhodovalo so zákonom jeho Otca, s Božími zákonmi prírody alebo s tvorivou vôľou. Sám predsa výslovne povedal:

“Prišiel som, aby som zákony Božie naplnil!”

Avšak zákony Božie sú jasne zakotvené v prírode, ktorá sa samozrejme rozprestiera ďalej ako len v hrubohmotnosti. Zostáva predsa “prirodzenou” všade, ako v jemnohmotnom, tak v bytostnom a tiež v duchovnom svete. Mysliaci človek dokáže v týchto významných slovách Spasiteľa istotne nájsť niečo, čo prevyšuje zmätené náboženské dogmy a ukáže cestu tým, ktorí skutočne vážne hľadajú!

Každý človek môže okrem toho nájsť v biblii podklady o tom. Ježiš sa predsa zjavil mnohým. Čo sa však stalo? Mária ho pritom spočiatku nepoznala a Magdaléna ho tiež ihneď nepoznala. Dvaja učeníci, idúci do Emaus, ho nepoznali po celé hodiny, i keď išiel a hovoril s nimi ... Čo z toho vyplýva? Že to muselo byť iné telo, ktoré videli, inak by ho boli všetci ihneď spoznali!

ALE NECH POKOJNE OSTANE HLUCHÝM TEN, KTO NECHCE POČUŤ, A SLEPÝM TEN, KTO JE PRÍLIŠ POHODLNÝM, ABY OTVORIL OČI!

Všeobecný pojem “vzkriesenie tela” nachádza svoje oprávnenie pri pozemských zrodeniach, ktoré neprestanú, dokiaľ budú pozemskí ľudia. Je to veľké zasľúbenie, že sa umožňuje opätovné pozemské žitie, ďalšia inkarnácia za účelom rýchlejšieho pokroku a nutného odčinenia zvratných účinkov nižších druhov, čo je rovnoznačné s odpustením hriechov. Je to dôkaz nesmiernej lásky Stvoriteľa, ktorého milosť spočíva v tom, že zosnulým dušiam, ktoré svoj pozemský čas celkom alebo čiastočne premárnili a vstupujú preto do záhrobia nehotoví pre vzostup, dáva sa znovu príležitosť zahaliť sa novým hrubohmotným telom alebo plášťom. Tak slávi ich odložené telo vzkriesenie v novom tele. Duša, ktorá už prešla do záhrobia, prežíva tak vzkriesenie v tele!

Aké požehnanie spočíva v tomto trvalo sa opakujúcom splňovaní takej vznešenej milosti, dokáže ľudský duch pochopiť až neskoršie, pretože nemá prehľad o celku!“ Koniec citátu z knihy „Vo Svetle Pravdy – Posolstvo Grálu".

A možno niekto by sa opýtal, že kde skončilo pozemské telo Ježišove? Aj na to nám dáva odpoveď iná kniha, kde je zmienka aj o tom, a ktorá bola prijatá človekom z blízkeho okolia Abdrushina:

,,Velikonoční ráno zalilo celou zemi zářivým světlem. Ke hrobu Syna Božího putovalo několik žen. - V jejich tvářích se zračila hluboká vážnost, když mlčky kráčely mezi poli. Brzy došly k hrobu, ale zděšeně hleděly na zející otvor před sebou. O kus dál ležel odvalený balvan.

Roztřesené ženy vstoupily do úzkého zděného hrobu - byl prázdný! Na zemi ležel kus plátna, jediné, co po Ježíši zbylo... .

V Jeruzalémě seděl Jan u Marie. "Stalo se. Zanesli jsme jeho mrtvé tělo tam, kam sis přála! Teď je v bezpečí, chráněno před zvědavostí a zvůlí lidí. Nikdy se lid nedoví, kde odpočívá jeho tělo." Výňatok z knihy z ,,Z doznělých tisíciletí – Maria“.


J.A.S.

Doznelo ,,Hosana", následne je Ježiš zrádzaný, mučený, posmievaný a nakoniec ukrižovaný tými, ktorí už dlhý čas to pripravovali. Pravdu a Boha ozaj nemilovali, inak by tak nekonali, len po jednom bažili, aby hlásateľa Pravdy umlčali, aby tak nestratili moc nad ľuďmi.

Je dokonané!, to mohli všetci počuť, prizerajúc sa na tento zločin, na túto úkladnú vraždu. Brána raja, ktorá sa otvárala, sa zavrela. Veľká bolesť a smútok prebehla celým stvoreným, že až kam je schopná zájsť ľudská zlovôľa, kde BOH a cit už nemá miesta. Kde temno vládne, tam lásky a dobra už pomaly niet.

Len syčanie hadov bolo počuť, mysliac si, že víťazstvo je na ich strane. Ale Ježiš v tej chvíli stal ako víťaz, nebál sa položiť svoj život za Pravdu, ktorú hlásal. Nezlomilo ho nič a nikto. Ich prehra bola v tej chvíli dokonaná, a oni to vedeli. Preto ten posmech pod krížom, lebo zúfalstvo a strach v nich a okolo nich sa začal ešte viac stupňovať. Oni vedeli, že čo ich zato čaká, a predsa to urobili, mysliac si, že aspoň takto vyhrajú nad Bohom. Ale opak bol pravdou, zákony Boha pracujú s úplnou presnosťou, bezohľadne a neúprosné, nepýtajúc sa, či si niekto myslel, že bol v práve alebo nie, ale či to bolo v súlade zo zákonmi BOHA a s jeho vôľou! Preto ten strach ich tvárach. Preto to zúfalstvo a hrôza, lebo oni vedeli, čo ich bude už čoskoro očakávať. Preto aj to besné prenasledovanie, ktoré sa dialo potom, lebo strach, hrôza a zúfalstvo im nedalo už pokojné spať. A pokojný spánok neprichádzal...a neprichádza, len zúfalstvo, hrôza, strach a prehra v radoch tých, ktorí siahli na život Ježiša! To je ich výslužka, to je ich batoh, ktorý si nesú už dlhé veky, pokiaľ si svoju vinu nepriznali, pokiaľ si svoju vinu, tak ťažkú neodčinili.

Zelený štvrtok je dňom tej najväčšej zrady, a Veľký piatok je dňom úkladnej vraždy! A napriek tomuto faktu sa to oslavuje, už veľmi dlhý čas, ako Bohom chcene dianie. Ale opak je pravdou, ale to cirkevný svet nezaujíma, hlavná vec, že žije v tom veľkom omyle, že to tak bolo Bohom chcené...

Ľudstvo sa zvrhlo ešte viac, lebo verilo viac cirkvám ako Bohu. Preto blúdi a padá, lebo stále nechápe, že oslobodenie a vzostup nevedie skrze túto úkladnú vraždu Spasiteľa, ale len skrze Slovo, ktoré nám tu zanechal.


2000 rokov na nápravu stačilo, teraz prichádza veľké zúčtovanie pre každého...Syn Človeka, Syn Boha Otca IMANUEL prichádza, aby nastolil na tejto Zemi Boží poriadok! A je jedno, že či s tým bude ľudstvo súhlasiť alebo nie, Boh má svoj plán, ktorý sa čoskoro naplní do bodky, aby mohlo povstať to, čo zvestovali starí proroci, Syn Boží Ježiš, tak ako aj samotný Duch Pravdy, Duch Svätý Imanuel Parsifal ABDRUSHIN, tak ako o tom hovorila aj samotná Matka Božia, Tisícročná ríša, Zlatý vek ľudstva, kde vládcom bude sám IMANUEL!


,,Konečně svítalo.

Kromě Jana byli učedníci rozptýleni a zčásti seděli blízko východu. Petr si stoupl před vrata.

Právě šla kolem něho jedna ze služebných domu, zadívala se na něho bystře a řekla:

"Nejsi i ty jeden z těch, kteří patří k tomu zajatému?"

A Petr odpověděl:

"Neznám toho člověka!"

Služka však řekla:

"Nezapírej, já jsem tě už s ním viděla."

A opět řekl Petr:

"Nevím, o kom mluvíš."

Tu se služka rozhněvala a vyplísnila ho:

"Lžeš, vždyť jsi učedník tohoto muže!"

Také Petr se rozohnil a pravil velmi hlasitě:

"Neznám tohoto člověka a nezáleží mi na něm!"

Vtom zakokrhal kohout třikrát, a Petr vyšel ven a hořce plakal.

Před Pilátovým domem se shromáždil obrovský dav lidí. Pověst o zajetí Ježíše se přes noc v Jeruzalémě rozšířila. Židé se cítili jaksi podvedení. Byli připraveni na to, rozpoutat o velikonocích povstání, a tímto zajetím jim v tom bylo zabráněno.

Hlasatelé probíhali všemi ulicemi a sdělovali vyhlášku kněží, že Ježíš je vinen rouháním se Bohu. Lid, jehož vzrušení neznalo mezí, se sbíhal ke dvoru Pilátovu.

Zapomenuta byla Ježíšova slova, která se dotkla jejich duší. Všichni teď měli v srdcích jen hněv a zklamání. Proklínali ho! Chtěli jeho smrt, jako ji chtěli kněží. Všichni byli na straně kněží, protože zvěst, kterou vyslali, byla tak pobuřující, že lidi zmátla. Každé slovo bylo otráveno a pálilo je. Nedopřávalo čas k úvaze.

Tak byla vzbuzena nálada proti Ježíšovi. To ale Pilát netušil, když vstoupil na balkón svého domu, aby v tento den jako každoročně propustil lidu jednoho z vězňů. Zeptal se, koho má osvobodit, zda loupežného vraha Barabáše nebo Ježíše. Jeho údiv byl veliký, když dav rozhodl proti Ježíšovi. Poodstoupil a dal přivést Ježíše k sobě na balkón. Lid vášnivě křičel, jakmile spatřil Syna Božího.

Pilát si to neuměl vysvětlit a pokoušel se přesvědčit lid o nevině tohoto člověka. Zdola se však ozval ještě divější ryk.

"Ukřižuj ho!" vykřikl pronikavý hlas a zuřivě začali volat i ostatní lidé:

"Ukřižuj ho!"

Pilát stále ještě váhal:

"Nenalézám na něm žádnou vinu!"

Jeho slova padla jako kapky vody do ohně. Zasyčela a proměnila se v páru.

Přesto nebyl Pilát ochoten tohoto muže ukřižovat. Chtěl ho zachránit.

Vtom ale padla hrozivá slova, z úst, která nemohla patřit člověku z lidu.

V davu zde stál nepoznán jakýsi člověk... Kaifáš! A tento člověk hrozil Pilátovi, že porušuje svou povinnost! Neboť je povinností každého Římana odpravit velezrádce!

Nikdo jiný to nemohl říci. Nikomu z lidí by nenapadla tato lest. To mohl jen Kaifáš, který Ježíše strašlivě nenáviděl a svou školenou špatností ihned poznal tuto poslední příležitost.
Zvítězil tak nad Římanem Pontiem Pilátem, který pokrčil rameny a přenechal Ježíše jeho osudu. Domníval se, že učinil, co mohl učinit, že víc nebylo možné. Co mu záleželo na tom, zda je na světě o jednoho dobrého člověka víc nebo míň? Nemohl přece pro něho dát v sázku své postavení!

Opět byl Ježíš uchopen hrubýma rukama a strkán vpřed. Na rameno mu položili masivní kříž a trnovou korunu přitiskli pevněji na hlavu. Pak se dal průvod do pohybu směrem na Golgatu.

Těžká byla ta dlouhá cesta až tam nahoru. Lidé stáli na kraji cesty a zvědavě se dívali. Ježíš kráčel pod tíhou kříže tak rychle, jak mohl, ale jeho tělo bylo již příliš vysíleno. Žilo v něm málo myšlenek, když šel touto cestou. Jen jednou myslel, že slyší svou matku. Vzhlédl a uviděl v davu Mariin obličej s úzkostnýma očima.

Usmál se, aby ji uklidnil.

Tížeji tlačil kříž a táhl Ježíše téměř k zemi. Vtom uslyšel, jak jeden ze žoldnéřů řekl:

"Vždyť nám umře už na cestě! Nemůže nést kříž dál."

Ježíš viděl lidi již jen jako hustou mlhou. Slova kolem sebe již téměř neslyšel. Cítil, jak mu klesají kolena a najednou ležel na zemi.

Tento minutový klid na něho působil blahodárně. Ježíš by byl nejraději tak ležel, aniž by se znovu probudil. Ucítil však nohu, která ho kopla do boku, a vzchopil se k další cestě.
Kříž teď nesl kdosi jiný, ale Ježíš už nic neviděl. Nevěděl, jak přišel na Golgatu. Věděl jen, že došli na místo, neboť ho zastavili, když chtěl jít dál. Stál tu nejistě a hleděl vyhaslýma očima kolem sebe.

Za hlasitých povelů vztyčili vojáci kříž a přistoupili k Ježíši. Tři muži tvrdých pěstí s něho strhli plášť a svrchní oděv. Z křížů, které již na Golgatě stály, se ozýval dolů křik. Viseli tam dva zloději a čekali na smrt. Ježíš obrátil pohled vzhůru a pohlédl do zkřivených tváří.

Cítil, jak mu kolem těla ovinují provazy a jak ho zvolna vytahují. Mlha se mu ukládala na smysly. Pak jím ale projela pronikavá bolest a přivedla ho opět k vědomí. Hřeb probil jeho nohy, jež pod sebou měly jako oporu jen malý špalíček dřeva. Ježíš sevřel rty. Ani hles bolesti... nic...! Také když mu probíjeli ruce hřeby, zůstal Ježíš tichý.

Jeho hlava se schýlila a brada spočívala na prsou. Nikdo nepozoroval, že trpí. Nekřičel a to popudilo lůzu znovu proti němu.

"Jsi-li Syn Boží, pomoz si sám! Ale ty jsi pomáhal jen jiným! Podívejte, sám sobě pomoci neumí. Sestup dolů s kříže!"

Taková slova pronikala k ukřižovanému. A zloděj visící po jeho boku škubal provazy, jimiž byl připoután, a posmíval se mu ještě v smrti. Vtom z druhé strany žalostně zazněl bolestný hlas:

"Pane, vzpomeň si na mne, až budeš ve svém království!"

A Ježíš promluvil poprvé:

"Ještě dnes budeš v ráji!"

Opět se kolem něho sneslo šero. Ježíš neviděl ty, kteří plakali pod křížem. Jen jednou opět ještě procitl a pohlédl na hlavy těch, kteří pro něho truchlili. Viděl Marii, vedle ní Jana a pravil vlídně:

"Pohleď, to je tvůj syn a to je tvá matka, Jene!"

Lidé se nepřestávali posmívat. I pravil Ježíš:

"Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí."

Potom vše ztichlo.

Teprve po hodinách otevřel Ježíš ještě jednou oči a prosil o vodu, neboť žíznil.

Jeden z vojáků vstal od kostek a na tyči mu podal namočenou houbu. Pak bylo vše opět jako dříve...

Ježíš žil ve stavu téměř již nevědomém. Tu před něho předstoupil Lucifer. Ježíš se zachvěl a zvolal:

"Otče, což jsi mne opustil?"

Antikrist zmizel a Ježíš uzřel nepřehledné zástupy služebníků Světla. Poznal je, všechny, kteří ho provázeli na zem, a naplnila ho blažená radost.

Jeho rty tiše zašeptaly:


"DOKONÁNO JEST!"


Prevzaté z knihy – Z doznělých tisíciletí.

J.A.S.

Čím je a ostane Zelený štvrtok? Ostane vždy len dňom obrovskej a podlej zrady, aby mohla byť zákerným a ľstivým spôsobom obžalovaná Božia Láska, ktorá sa stala na určitý čas človekom, ktorá prinášala pred 2000 rokmi záchranu a spásu pre ľudstvo vo svojom svätom Slove, a tak aby následné bola umlčaná smrťou na kríži ako nejaký zločinec!

Ale Pravda sa nedá umlčať, Pravda vždy časom vyjde najavo, vždy, tak ako v prípade nevinnej smrti Syna Božieho Ježiša, ktorá vždy ostane tým najhorším zločinom, ktoré ľudstvo spáchalo na Spasiteľovi ľudstva Ježišovi!

Zelený štvrtok, deň keď bola zradená Božia Láska Ježiš, jedným z jeho učeníkov. Preto si pripomeňme v tento deň to čo sa vtedy stalo, a pokúsme sa tento okamžik naplno prežiť a precítiť v duchu, udalosť, ktorá sa vtedy odohrala, keď bola Božia láska zrádzaná, vysmievaná, krivo obžalovaná, ponižovaná a nakoniec ukrižovaná

Čo je viac, položiť pozemský život za Pravdu, hoci ho stratím, alebo mlčať, nestratiť ho, ale padnúť?

Teda otázka vždy bude znieť takto: Čo som ochotný urobiť preto, aby som Pravdu nezradil? Nato nech si každý odpovie sám…



,, Po večeři šel Ježíš s učedníky tichou nocí do Getsemane. Vstoupili do rozlehlé zahrady. I pravil Ježíš:

"Počkejte tu, půjdu dál do zahrady, abych se modlil. Jene, Jakube a Ondřeji, vy mi ale zůstaňte nablízku."

Petr pravil:"Proč mne nechceš nechat po svém boku? Což toho nejsem hoden?"

Ježíš na něho smutně pohlédl.

"Věz, že nyní smím mít vedle sebe jen věřící, Petře! A věz, že budeš kolísat jako třtina ve větru, neboť dříve než kohout třikrát zakokrhá, třikrát mne zapřeš!"

"Pane," ujišťoval Petr, "jak můžeš tak myslet? Nikdy nezapřu tebe, Pána svého!"
Ježíš zavrtěl hlavou.

"Již nyní ti to chci odpustit, Petře."

S těmito slovy odešel se třemi učedníky. Za chvíli zůstal stát a pravil jim: "Zůstaňte zde... a bděte!"

Samoten šel dál, až necítil blízkost nikoho. Pak klesl na kámen a odpočíval. Modlil se k Bohu.
Teď věděl vše! Všechno, co bylo před ním. Páska spadla. Bojoval boj s tělesností a v této hodině odkládal to, co ho tak úzce pojilo s jeho schránou. Vzpírání bylo tak silné, že zákony Otce cítil bolestně na sobě ve svém těle. Na sobě samém musel Ježíš prožít, jak zásah do života způsobí duši bolest, která ji na dlouhou dobu ochromí.

Ježíš prožíval předem vraždu a snášel ji tak dlouho, až vše překonal. Snášet tento násilný a nepřirozený zásah do Božích zákonů bylo pro Ježíše těžší než pro kteréhokoliv člověka. Bez této hodiny v Getsemane by lidé byli museli vidět Ježíše trpět tak silně, že by konce tělesného umírání nemohli dohlédnout. Bez této přípravy by Ježíš stěží mohl být zbaven tělesných bolestí, neboť jeho živé jádro bylo božské.

A Bůh uchránil svého Syna před tím, aby se nemusel před lidmi obnažit, a poslal mu pomocníky, kteří byli u něho a utěšovali ho. Anděl se snesl dolů a posílil zápasícího novou silou.

Když všechno přešlo, vstal Ježíš a přistoupil opět k učedníkům. Jeho tvář byla zjasnělá. Ale nalezl je, jak spí. Probudil je a pravil:

"Nemohli jste bdít ani hodinu, jak jsem vás o to prosil? Pojďte, hodina nadešla!"
I opustili getsemanskou zahradu a našli ostatní učedníky u vchodu také spící. Ježíš neřekl ani slovo a šel napřed, zatímco Jan vzbudil ostatní, aby je také následovali.

Zdáli se blížily kroky a brzy se ze tmy vynořili ozbrojenci s meči. V jejich čele šla postava, která se jen s námahou držela zpříma... Jidáš.

Když došli k Ježíšovi, přistoupil těsně k němu, políbil ho na tvář a pravil: "Zdráv buď, Mistře!"

Bylo to znamení pro vojáky. Chopili se Ježíše a spoutali ho. Petr chtěl přiskočit. Ostatní učedníci stále ještě nechápali, oč se jedná. Tu pravil Ježíš Petrovi:

"Nech je vykonat, co je jim poručeno, Petře!"

A Ježíš šel dobrovolně s žoldnéři.

Průvod míjel ženu, která stála na okraji cesty a chtěla k Ježíši... byla to Maria. Uviděla Jana a Jan uviděl ji a napadla ho slova, která mu Ježíš řekl již dlouho předtím. Vzal proto matku Marii s sebou a zavedl ji k jejímu bytu.

Vojáci přivedli Ježíše před dům velekněze, jak jim bylo poručeno. Kaifáš vyšel ven. Prohlížel si Ježíše a měřil ho vítězným pohledem. Ježíš zavřel oči. Tu se Kaifáš rozlítil a poručil:

"Patří římskému místodržícímu, Pontiu Pilátovi. Zaveďte ho tam."

Žoldnéři strčili do Ježíše, který šel opět s nimi. Před Pilátovým domem stála lůza, která již byla informována o tom, že Ježíš byl zajat, a čekala na průvod.

Brána do dvora byla dokořán otevřena. Vojáci vešli se svým zajatcem následováni učedníky a lidem, který hlasitě pokřikoval.

Ve dvoře stál Říman, který v Jeruzalémě zastával úřad místodržitele. Znuděně čekal na muže, jehož mu farizeové vydali. Co se asi mohlo skrývat za tím člověkem, jehož Židé sami obžalovali? Když stanul Ježíš před ním, změřil si ho krátce a zeptal se:

"To jsi ty, který si říká židovský král? Ubožáku, jak můžeš být tak velikášský?"

"On tvrdil ještě víc!" křičel lid. "Řekl, že je Kristus, Syn Boha živého!"

"To mne nezajímá," zahučel Pilát. Opět se obrátil na Ježíše. "Je pravda, co říkají kněží? Chtěl ses dát korunovat za židovského krále?"

Učedníci toužebně čekali, že Ježíš teď řekne ne. Ale Ježíš Římanovi neodpověděl. Tu pravil Pilát:

"Hlídejte ho. Zítra je dost času všechno vyšetřit. Zdá se, že je neškodný." Pak zmizel v domě.

Zděšeni přihlíželi učedníci, jak se lůza odvážila přiblížit se k Ježíšovi a obtěžovala ho. Vojáci usedli v koutě dvora a hráli v kostky. Nedbali již o zajatce, který je ochotně následoval a jehož stejně jako Pilát považovali za neškodného.

Lid si však tropil žerty z toho, který tu seděl na otepi slámy a nepohnul se, ať se dělo cokoliv. Plivali na něho a posmívali se mu. Uvili z trní věnec a vtiskli ho Ježíšovi na hlavu, až se mu po spáncích řinula krev. Strhli mu plášť s ramen a bili ho.

Ježíš však zavřel oči a po tváři se mu rozlila červeň studu. Ježíš se styděl za lidi! Učedníci šli k vojákům a prosili je, aby tomu učinili přítrž. Ti na to ale nedbali. Jakub vzal jednoho z nich za ruku a nutil ho, aby se podíval.

"Jdi tam a vyžeň ten lid ven," prosil.

Říman se překvapeně podíval na učedníka. Úpěnlivá prosba v jeho očích jím pohnula. Přesto řekl pohrdavě:

"Vy Židé jste ubozí, že nectíte své vlastní bratry a neumíte je ochránit!"

"Což není pouliční lůza všude, i v Římě?" zeptal se Jakub. Tu Říman vstal a šel ke zdivočelé tlupě.

"Nechte ho, nebo vás dám vyhnat!" zahulákal. Teprve pak Ježíše nechali.

Záhy nato přišel na dvůr i Jan. Vracel se od Marie a díval se pátravě, kde jsou učedníci. Vtom padl jeho pohled na Ježíše.

"Pane!" zvolal a přiběhl k němu.

Ježíš slyšel jen jeho zavolání. Otevřel oči a zadíval se do Janovy tváře stažené bolestí.

Pak zavřel opět víčka. Jan zvedl plášť, přehodil jej kolem ramen svého Pána a posadil se vedle něho. Chtěl sejmout trnovou korunu, ale Ježíš mu v tom rukou zabránil. Jan neměl pak již odvahu znovu se ho dotknout a čekal s ním celou noc.“

Prevzaté z knihy – Z doznělých tisíciletí.

J.A.S.

Zajtra volí si Slovensko svojho nového prezidenta. Verím, že zajtra Slovensko sa rozhodne už konečne správne a vyhrá ten, ktorý to ozaj myslí zo Slovenskom dobre, ktorý chce mier pre Slovensko, ochranu tradičnej rodiny, slobodu slova a názoru, právo a spravodlivosť pre Slovensko...Slovensko volí hlavne srdcom, Slovensko preto si volí zajtra Štefana Harabina...

https://www.youtube.com/watch?v=FWLY3IyAseY

https://www.youtube.com/watch?v=R998X8xpLi0

https://www.youtube.com/watch?v=uTmdQ7Mr8SQ

Čo dodať? Hádam len toľko: "Komu niet rady, tomu ani pomoci"

Ale nakoniec, pri tej skladbe ľudí...Ach jaj, až po Veľkej očiste Zeme od zla a zlých...

"I nechže je koľko ľudí,
toľko čertov v svete;
Boh je s nami: kto proti nám,
toho Parom zmetie."

pan JAN nic ine sa neda cakat cesta sirokaaa do pekla SLOVAC

Na špáranie v nose viac ako 90%...na voľby prezidenta ledva 52%...Vlažní budú prví odvolaní...

Výsledok 1.kola je v súlade s dokonalosťou... podľa zákona rovnorodosti...
*******
Inak len taká polo-provokačná otázka:
Pôjdete v 2.kole voliť?
A ako sa Korčok vyjadril, jeho myslenie je blízke Harabinovým voličom, takže budeme nebodaj voliť Korčoka?...

Ten Korčok, známy prezliekač kabátov, ešte si čo vymyslí, len aby nakoniec predsa uspel? Verím, že neuspeje...

Naozaj bolo všetko opäť košer alebo to opäť niekomu presne tak vyhovuje, že Harabin opäť neuspel?

Rozmýšľajte ľudia, rozmýšľajte...čerti vždy držia spolu, vždy!

https://www.podtatransky-kurier.sk/nazor/viete-spravne-drzat-tasku

"Labutia panna počne, porodí syna a pomenuje ho IMANUEL..." A naplnilo sa 13.3.1998, začo Bohu patrí nekonečná vďaka, že ešte raz, nám sem poslal jedného zo svojich Synov, tentokrát ako Kráľa Tisícročnej ríše...

https://www.youtube.com/watch?v=IhilD1F1bPI

J.A.S.

Nebeský úkaz - 11.3.2023

https://www.youtube.com/watch?v=kvPm4_uJ-C8

Nadpozemské počatie pani Natálie.

Pripomeňme si nadpozemské počatie pani Natálie, od ktorého uplynulo 13. marca 2024 26 rokov.

Vtedy, 13. marca 1998, bolo čiastočné zatmenie Mesiaca, kedy práve mohlo byť vidno kosáčik Mesiaca symetricky naležato presne tak, ako to zobrazil maliar Murillo na svojom obraze s názvom ,,Nepoškvrnené počatie“:

https://smarthistory.org/murillo-immaculate-conception-venerables/

A naplnil sa výrok proroka Izaiáša – Biblia – 7. kapitola, 14. verš – ,,Panna počne a porodí syna a dá mu meno Imanuel.“

A skutočne, pani Natália 13. 3. 1998 počala a 28. 11. 1998 porodila Imanuela Ducha Svätého Syna Človeka – budúceho Kráľa Tisícročnej ríše na Zemi.

Zaujímavá podobnosť: 13 x 3 = 39
28 + 11 = 39
--------


13. 3. 2024 je aj päť rokov od prvej relácie Hovory M 01 – rozhovory s Vladimírom Mečiarom, ktorá potom pokračovala raz za mesiac a neskôr každé dva týždne vždy v piatok pd 17.30 do 19.30 hod. a ktorú moderovala a aj ďalej moderuje Erika Vincoureková.

Teda relácia začala symbolicky 13. marca 2019, kedy bolo 21. výročie počatia pani Natálie. Tento mesiac 8.3. 2024 bol práve 100. diel Hovorov M.

Pán Mečiar prostredníctvom internetového rádia Slobodný vysielač hovorí ľuďom pravdu z politického života z nedávnej minulosti – hlavne o udalostiach okolo vzniku a založenia samostatnej Slovenskej republiky a pravdu o udalostiach o súčasnom politickom a spoločenskom dianí u nás aj vo svete.

Pani Natália vo svojom druhom spoločnom liste čitateľom jej kníh Večné zákony 1,2,3. z 23. 9. 1998 píše:

,,Vďaka nemu (pánovi Vladimírovi Mečiarovi) budete mať ešte čas, aj mnohí iní, spoznať v tomto temnom svete Božiu Pravdu.“
--------

Spomínajme spoločne.

A kruhy sa znovu uzatvárajú a otvárajú:

12. marec 1938 bol jeden zo smutných dní v minulom storočí. Do Rakúska vtrhli nemecké okupačné vojská, Abdrushin bol fašistami zatknutý a Syn Človeka -Imanuel v tento deň skončil svoje osobné pôsobenie na Hore na Vomperbergu.
Ježišom oznamovaný Duch Pravdy, aj keď ešte na Zemi žil niekoľko rokov, vlastne bol nútený sa 12. marca 1938 vzdialiť – bol to DEŇ VZDIALENIA SA.

Prešlo presne 60 ROKOV a ocitli sme sa na prahu toho času, kedy Panna počala Syna, aby mu dala meno IMANUEL.
Jeden kruh sa 12.marca 1998 po 60-tich rokoch uzavrel a ďalší kruh sa na druhý deň otvoril.
Hoci k narodeniu ešte chýbali mesiace, vlastne 13.marca 1998 sa Kráľ Tisícročnej ríše priblížil – bol to DEŇ PRIBLÍŽENIA.

Ľudstvo sa nepoučilo...

- Pred zhruba dvetisíc rokmi po zrade Judášom OZBROJENÉ KOMANDO zatklo Božieho Syna Ježiša, Božiu Lásku ...

- Pred osemdesiatimi šiestimi rokmi 12. marca 1938 OZBROJENÉ KOMANDO – hitlerovské gestapo – zatklo Božieho Syna, Syna Človeka, Ducha Pravdy, Ducha Svätého - Abdrushina ...


- Pred dvadsiatimi štyrmi rokmi 20. apríla 2000 na Zelený štvrtok zatklo OZBROJENÉ KOMANDO kukláčov za vlády Mikuláša Dzurindu pána Vladimíra Mečiara – Mojžiša, ktorý bol vyslaný Bohom ako pomoc Slovenskému národu ...

"Nedajte sa nikým a ničím odradiť od svojho hľadania a objavovania, pokiaľ je ozaj úprimné, vecné a hlavne pre vás samých dôležité ..." J.A.S.

Čo hľadáte?
Otázka na ktorú odpovedal Pán Abdrushin. Je to prvá prednáška v knihe Vo Svetle Pravdy. Prvá prednáška čistého učenia Pána s názvom „ČO HĽADÁTE?“.

Varujem, každého, na aký zdroj pri svojom hľadaní poukazuje. Ak sa poukáže na nie čistý zdroj a dá sa do spojitosti s čistým učením Pána, alebo s osobou Pána, môže sa to považovať za pridávanie nečistého k čistému učeniu Pána.

Napríklad tvrdenie, že to čo sa hľadaním našlo je Pravdivé len preto, že autor nejakého tvrdenia žil v rovnakom čase ako Pán Abdrushin a tým vyvolávať dojem, že autor má nejaké poverenie od Pána alebo to čo našiel snáď odobrenie Pánom.

Táto lesť sa použila, aj pri presadzovaní vysvetlenia Zjavenia Jána po odchode Pani Makedonovej. Kde sa podsunulo vysvetlenie Zjavenia Jána a jej pravosť mala byť potvrdená, tým, že osoba, ktorá vysvetlenie predložila, žila v tom iste čase, keď žil na zemi aj Pán Abdrushin. A tým sa malo docieliť spochybnenie vysvetlenia Zjavenia Jána vo Večných Zákonoch, ktoré vysvetlila Pani Makedonová.

Pozor nerobme pri hľadaní tú istú chybu!
Viac už nemám čo k tomu povedať.

Takže, čo je to nečisté, ak sa tu o tom niekto dookola zmieňuje, by mu nemalo byť problémom to predsa už konečne osvetliť...či?

JAN. : Je to vážna a úprimná otázka hľadajúceho Pravdu?